V květnu to bude rok, co jsme si koupili třídenní kuřátka. Pro lidi naprosto nepolíbené chovem slepic byl ten první rok docela jízda, hlavně začátky.
Zdá se, že letošek už od pondělí nabere neskutečné obrátky, tak si sem odložím svoje letošní zahradnické úkoly. Pravidelně se mi totiž stává, že si vzpomenu, co jsem chtěla na zahradě udělat, až když je pozdě.
Často se bavím s lidmi kolem sebe o důvodech, proč jsme začali zahradničit.
Jestli jste zahradníci začátečníci, je červená řepa tou plodinou, na které se namlsáte.
Mám pro vás pár tipů na knížky, které mě v poslední době cvrnkly do nosu, a o kterých si myslím, že je budete mít rádi i vy (nebo někdo, komu byste je třeba dali pod stromeček). Některé už jste mohli vidět u mě na Instagramu ve storýčkách, ale do detailu jsem se o nich zatím nerozepisovala.
Tip na cuketovou mouku mi dala na Instagramu Lenka Eywa jako reakci na moje cuketové chipsy a já ho bohužel vyzkoušela až teď.
Ze všech jmen, která tahle mini zelenina má, jsem si vybrala to nejroztomilejší. Říká se jí také miniokurka, cucamelon, peppinillio a nebo mexická okurka.
Tohle není hejt. Jen takové malé zamyšlení obyčejného člověka, co se snaží žít tak, aby po sobě nenechal pustinu.
Když jsem hodila do stories na Instagramu fotku našich brambor vypěstovaných jen tak mimochodem ve slámě, strhla se lavina dotazů, jak jsme to dokázali.
Několikrát jsem během letošního léta četla něco ve smyslu, že ubývá hmyzu. Tak já jen, že u nás na zahradě se to hmyzem a včelkama jenom hemží.