Táta měl vždycky knihovnu nacpanou zahradnickými knížkami od shora až dolů. Dodnes se do nich bojím nakouknout, protože to byly romány na téma jak co pěstovat a než se člověk těmi slohy prokousal, utekla mu pomalu celá sezóna.
Valentýn. První Máj. Znovuobjevené MDŽ. První (a nebo taky tisící) rande. Příležitostí, kdy můžete někomu vyznat lásku, je nespočet.
Dlouho jsem žila v tom, že existují dvě použitelné vánoční kytky. Vánoční hvězda a vánoční kaktus. Vrchol mojí adventní výzdoby. A postupně zjišťuju, že pokojovek, které v zimě nebo přímo o Vánocích kvetou, je daleko víc.
O tom, že si hrajeme na ekobio domácnost už asi víte. V tom mém zápalu zkoušet všechno kompostovat, recyklovat a znovu používat občas narazím na věc, u které si nejsem jistá.
Když se podívám z okna, tak už jsou všude kolem téměř holé stromy. A mám pocit, že široko daleko jsme zase jediná zahrada, na které zůstane jejich listí až do jara na zemi.
Zahrada už je jenom krůček od zazimování, po naší péči už moc netouží, a tak se těším, až se pustím do knížek, které mi tu leží na stole.
Jsme rajčatoví maniaci. Každoročně se pokoušíme vypěstovat několik (desítek) druhů a letos jsme testování rajčat, co se nám na zahradě vyplatí pěstovat, dotáhli k dokonalosti.
Tomatová polévka je přesně ten typ jídla, co si dám s gustem v restauraci, ale doma se mi nikdy nepovedla bez chyby.
Letos se extrémně zadařilo chilli papričkám. Bohužel, jediný člen naší domácnosti, který z toho má upřímnou radost, je můj muž.
Je fakt, že teď přes léto je času na knížky extrémně málo. Když už náhodou nějaká chvilka zbude, radši se položím do trávy a nechávám myšlenky jen tak plynout. V létě to jde nejlíp :).