Myší meloun do každé zahrady

Ze všech jmen, která tahle mini zelenina má, jsem si vybrala to nejroztomilejší. Říká se jí také miniokurka, cucamelon, peppinillio a nebo mexická okurka.

Je tak krásně dekorativní, že ji musíte mít, i kdybyste na domácí zeleninu moc nebyli. Stačí ji na jaře jen předpěstovat a po zmrzlých vysadit do záhonu, někam, kde se bude moci do aleluja pnout. To má totiž ráda. Když ji budete opečovávat (= hlínu pořádně zamulčujete a v extrémním letním suchu jednou, dvakrát týdně zalijete), odmění se vám desítkami plodů o velikosti větších kuliček vína (jen jsou šišaté).

Chutná jako okurka s limetou

Plody vypadají jak mini vodní melouny, ale sladkou chuť nečekejte. Nejvíc mi připomínají klasické salátové okurky, ale kyselejší, jak kdybyste je zakápli limetou. Sbírají se průběžně, musí být na omak tvrdé. Měkké už jsou přezrálé a nedobré. Dají se jíst samotné, jako jednohubky, nebo nakrájené v salátech. Já jsem byla na cokoliv jiného líná, tak jsem je zavařila jako české nakladačky. A je to taky super.

Překvapivě odolné okurky

Tahle kráska pochází z Mexika a tamní drsné podnebí ji asi vytrénovalo. I když se svými tenounkými šlahounky vypadá jak neduživá, překvapila mě vitalitou a odolností. Start měla pomalejší než klasické okurky (nakladačky i salátovky), se kterými bydlela v záhoně. Asi po měsíci je ale předehnala, vytáhla se po síťové opoře do nějakých dvou metrů a rodila jak o život.

Zatímco ostatní okurky napadla na konci srpna klasická plíseň a skončily, mexická okurka je tam omylem doteď (nestihla jsem ji ještě vytrhat) a po plísni ani památky.

Rozhodně ji příští rok dám znovu a jestli máte malou zahradu, je tohle ideální náhrada klasických okurek.

Vložit odpověď