Mám ráda ten pocit, když se začnu přehrabovat v hlíně. Miluju sazeničky, které vyrostou ze semínka. A ještě víc ochutnávání toho, co se nám s rodinou podařilo vypěstovat.
Jsem samouk, jdu cestou pokus – omyl a bez mého táty a dědy bych asi nevypěstovala ani trávu. K zahradničení přistupuju intuitivně, obloukem se vyhýbám chemii a sním o tom, že se jednou dopracuju k soběstačnosti.
S mým mužem Honzou , dcerou Sofií a synem Kubou zahradničíme od roku 2015 na dvoutisícovém pozemku, neustále rozšiřujeme záhony, učíme se pěstovat ve skleníku a bují to u nás životem.
Protože mi v začátcích zoufale chyběla každodenní opora, začala jsem v roce 2022 vydávat zeleninové zahradnické diáře. Nejprve mobilní, o rok později i tištěný, který je každoročně i přes zvyšující se náklad vyprodaný.
Pěstování okurek krok za krokem: kdy je vysadit ven, jak daleko od sebe, čím je přihnojit a jak se vyhnout plísni. Moje zkušenosti ze zahrady bez chemie.
Rajčata černají zespodu a vypadá to jako plíseň? Není. Je to porucha zásobení plodu vápníkem, kterou letos rozjelo sucho a horko. Poradím, co s tím a co naopak nefunguje.
Do své zahrady jsem před lety vstupovala s přesvědčením, že nejlepší je udržovat zeleninové záhony holé, okopané, zbavené plevele. A že pro to, aby byla půda zdravá, stačí rozbíjet škraloup, který se na takových záhonech tvoří.