Pokrytectví jménem #bioeko

Tohle není hejt. Jen takové malé zamyšlení obyčejného člověka, co se snaží žít tak, aby po sobě nenechal pustinu.

Dlouho pro mě bylo všechno s nálepkou eko automaticky vhodný pro lesany v batikovaných sukních a taky dost smradlavý a neúčinný. Rozhodně to nepatřilo do nablýskaného městského života.

Vesnice mění myšlení

S přestěhováním na venkov nabralo moje myšlení diametrálně odlišný směr. Jak je člověk blíž přírodě, najednou mu docvakává spousta věcí, který prostě ve městě nevidí nebo vidět nechce. Takže poznávám, ochutnávám a zkouším, jak a v čem je ta přírodní cesta lepší. Jasně, mohli bychom dělat mnohem víc, rezervy jsou pořád docela slušné, ale beru to tak, že se nic nemá úplně přehánět a každý malý krůček se počítá.

Kde končí instagramové pozlátko a začíná realita

Je super, že máme možnost volby. Můžeme koupit výrobky jen z přírodních materiálů, co se časem v zemi beze zbytku rozloží. Skvělé je, že existují firmy, které se zabývají výrobou módy z plastových odpadků. Že jsme se v tomhle ohledu všichni posunuli a hledáme, jak být lepší. Bioeko a zero waste se prostě staly trendy záležitostí a firmy i jejich zákazníci mají potřebu dávat na odiv, jak žijí a podnikají v souladu s přírodou. A možná v tom je ten kámen úrazu – že máme potřebu dávat na odiv, jak žijeme v souladu s přírodou, ale děláme to často buď nepromyšleně nebo schválně jen napůl.

Nemůžu si pomoct, ale čas od času narazím na věc, nad kterou mi zůstane rozum stát. Tak třeba:

Proč je nutné balit #eko věci do neeko obalů?

Oříšky v zipovém sáčku kombinujícím plast a papír, takže obal skončí ve směsném odpadu, kosmetika v několika vrstvách laminovaného papíru… Když nakupuju na e-shopech, v 99 % případů přijdou jednotlivé produkty zabalené v bublinkové fólii (nebo v pěnové drti) a krabice je obalená klasickou izolepou. Když to všechno vyndám, naplním jednorázovým plastem plnou tašku. Světlou výjimkou je Econea, která balí do recyklovaných krabic, používá buď recyklované nebo eko výplně a všechno přelepí papírovou páskou. Je vidět, že to jde. To ti ostatní nepřemýšlejí? Nebo je pro ně podnikání v souladu s přírodou jen frází dotaženou do půlky?

Proč je u nás tak populární nádobí z bambusu?

Jo, je krásné. Ano, je to jen opracovaný přírodní materiál (když teda nejde o nádobí, ve kterém je bambus rozemletý a lepený do požadovaného tvaru) a až doslouží, časem se úplně rozloží. ALE bambusové výrobky pocházejí z druhého konce světa a k nám se musí nějak dopravit. Takže uhlíková stopa jak blázen. Kde je tedy ten přínos pro přírodu? Nemluvě o přínosu pro naši peněženku. Nedalo by se využít naše české dřevo?

Brčka.

V létě proletěla Instagramem výzva #neplastuj. Ta je super. Jasně, plastů je moc, nadužíváme je a je to zlo. Tedy ty jednorázové. Takže plastová brčka nahradíme bambusovými, skleněnými nebo kovovými? WTF? Že by jen dobře zmáknutý marketing, který nám tvrdí, že bez brčka nemůžeme existovat? Možná jste to nevěděli, ale když pijete brčkem, podporujete tvorbu vrásek kolem rtů podobně, jako když kouříte 😉 .

Proč si pořád myslíme, že všechno z dovozu je lepší?

Kdybychom to se #zerowaste mysleli vážně, tak bychom upřednostňovali věci, co pocházejí z lokálních zdrojů. A to se týká drogerie, kosmetiky i potravin. Československá nabídka je už dost široká na to, abychom kupovali z dovozu jen to, co u nás nevyroste a nelze ničím nahradit (ne, teď nemluvím o exotickém ovoci a rajčatech v zimě). Třeba kávu a čokoládu.

Jak se díváte na ekobio šílenství vy? Co doma praktikujete a nad čím vám zůstává rozum stát?

Vložit odpověď