Nepamatuju si, že by se někdy okurky u nás v rodině sbíraly ještě na konci prázdnin. Vegetění jim většinou zatípla plíseň na okurkách a tak se rychle poroučely.
Po rajčatech jsou papriky druhou nejoblíbenější zeleninou v českých domácnostech. V náročnosti na pěstování je ale naopak předčí.
Pevně doufám, že nás ještě letos čeká pár teplých a slunečných dnů, podzim je ale cítit ve vzduchu už pár týdnů. Na zahradě proto dělám maximum, aby dozrálo to, co by ještě mohlo mít šanci.
Jít pěkně krůček po krůčku, sbírat zkušenosti i sebevědomí. Přesně takhle jsem začínala zahradničit já a můžu to jen doporučit.
Mám pocit, že v našich končinách je už takovým folklórem pěstovat si vlastní rajčata. Na záhonech, v květináčích, pytlích a nevím kde ještě.
Víte o tom, že posekaná tráva nemusí skončit na kompostu nebo v biopopelnici? Je to skvělý materiál, díky kterému můžete podpořit růst rostlin všeho druhu a navíc získat převahu nad plevelem.
Loni jsme si pořídili skleník (článek o tom, jaký, proč a za kolik najdete tady), a protože byla první sezóna plná nadšení (ale i omylů, spálených sazenic a invaze mšic), nemůžeme se dočkat, jak to bude probíhat letos.
Jestli jste zahradníci začátečníci, je červená řepa tou plodinou, na které se namlsáte.
Ze všech jmen, která tahle mini zelenina má, jsem si vybrala to nejroztomilejší. Říká se jí také miniokurka, cucamelon, peppinillio a nebo mexická okurka.