Je fakt, že teď přes léto je času na knížky extrémně málo. Když už náhodou nějaká chvilka zbude, radši se položím do trávy a nechávám myšlenky jen tak plynout. V létě to jde nejlíp :).
Sucho jako je letos jsem snad ještě nezažila. Možná v době, kdy jsem nezahradničila, ale to mi bylo úplně šumák.
Víte, která část roku je nejlepší? Ta, kdy vyjdete na zahradu v kteroukoliv denní dobu a odnesete si jen tak mimochodem košík plný úrody.
Rozmohl se nám doma takový nešvar. Za 10 let, co jsme s Honzou spolu, se pořád snažíme nakupovat chytře (rozuměj v co nejlepším poměru cena / výkon).
Kompost považuju za jedno z největších bohatství na zahradě. Ušetří spoustu peněz, námahy a s jeho pomocí se změní neúrodný jíl v nádhernou černozem.
I když mám z letošního letního počasí na jaře docela radost (až na to sucho), má jednu nevýhodu. Nestíhám číst! A tak se mi tu kupí knížky, kterými bych se chtěla prokousávat. Tyhle čtyři mě ale zaujaly tak, že jsem si na ně udělala čas a prokousala se jimi.
Všimli jste si, jak se mšice letos přemnožily? Tak u nás na zahradě byly a už nejsou. Snažila jsem se vám pořídit fotku našeho mšicího stáda, ale všechny potvory jsou pryč.
Každý rok vyrábím sirupy jak divá a každý rok na konci zimy bojujeme s tím, že dojdou.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo. Tak logicky nechci uspěchat jejich přesun ven, aby neumrzly. Jenže letos se zima přelila do jara tak rychle, že by jeden řekl, že už mrazy nepřijdou. Takže mám svrbění. Ale počkám. Proč?
V březnu zaseju, na přelomu března a dubna přepikýruju, na konci dubna v případě potřeby ještě jednou a po zmrzlých v květnu přesadím ven.