Zimu bez šípků si nedokážu představit. Každý rok trávíme ty nejsychravější dny s rukama v pichlavých větvích, abychom si nasyslili zásoby.
Je konec září a na naší zahradě už není jediné rajče. Minulý týden jsme všechny keře vytrhali. Část totiž napadla plíseň a tak nějak jsme tušili, že jestli se nespokojíme s pár desítkami kil zelených plodů, všechny za pár týdnů vyhodíme.
Jakmile začal školní rok, začalo mě pobolívat v krku a spustila se mi z nosu rýma. Nejvyšší čas začít zase spolupracovat s našimi domácími lékaři.
Zeleninová sezóna jde pomalu ale jistě do kopru, tak začínáme přemýšlet, jak tu naši zahradu trošku vytunit. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyrazit na Zahradu Čech.
Tahle nenápadná domácí rostlinka mě loni úplně uchvátila. Od té doby, co jsem zjistila, že je nejenom naprosto nenáročná na údržbu, ale také taaaak dobrá a zdravá, nedám na ni dopustit.
Sezóna rajčat je na mě každoročně příliš krátká. A přijde mi, že ta letošní utekla obzvlášť rychle.
Kdybych mohla mít na zahradě jen jedinou zeleninu, byla by to rajčata.
Před pár dny k nám přijeli na kafe naši a ve mně zatrnulo, když mi mamka doporučila polít část zaplevelené zahrady herbicidem.
Dovolili jsme si odjet na pět (!) dní pryč a zahrada nám to nedarovala.
Cukety považuju na zahradě za sázku na jistotu.