Kdybych mohla mít na zahradě jen jedinou zeleninu, byla by to rajčata.
Před pár dny k nám přijeli na kafe naši a ve mně zatrnulo, když mi mamka doporučila polít část zaplevelené zahrady herbicidem.
Dovolili jsme si odjet na pět (!) dní pryč a zahrada nám to nedarovala.
Cukety považuju na zahradě za sázku na jistotu.
Ředkvičky, kedlubny, saláty už jsou pryč ze záhonů a zeje po nich prázdné místo. Je začátek léta a říkám si, proč tu prázdnotu něčím nevyplnit.
Vypadá jako docela roztomilý tvoreček, ale během jedné noci dokáže spást záhon kedluben. Osobně slimáky považuju za jedny z největších škůdců na zahradě.
Vedeme doma společnou válku proti cukru a snažíme se ho maximálně omezovat.
Řekla bych, že jsem k fauně na zahradě docela tolerantní. Snažím se výpěstky bránit jen vlastními silami a maximálně omezit chemii. Takže utrácíme nesmyslné peníze za ochranu před slimáky, sítě na ptáky a nevím co ještě.
Letos si daly pampelišky docela načas a já se jim upřímně řečeno ani nedivím. Taky bych se v těch mrazech nehrnula na světlo boží. Každopádně teď už jsou venku a za chvíli zase nebudou.
Doma vysít, po pár týdnech přesadit a přesunout do venkovního fóliovníku a nakonec na záhon. Přirozená cesta, kterou právě teď dost narušují neobvyklé mrazy.