První rok se slepicemi

V květnu to bude rok, co jsme si koupili třídenní kuřátka. Pro lidi naprosto nepolíbené chovem slepic byl ten první rok docela jízda, hlavně začátky. A protože když se o slepicích zmíním na svém Instagramu (šup tam, jestli mě ještě nesledujete), snese se na mě spousta otázek, rozhodla jsem se, že o našem soužití se slepicemi sepíšu pár článků.

O tom, že si pořídíme k domu slepice, jsme měli jasno docela dlouho. Ony tak nějak celkově korespondují s tím, jak měníme způsob života z měšťáků na venkovany. Začali jsme nakupovat pokud možno od farmářů v okolí (moc rádi máme třeba Rodinnou farmu v Krhanicích nebo Kyselovic hospodářství), co nemají, kupujeme na Scuku (ten náš benešovský vede skvělá holčina), snažíme se maximum zeleniny pěstovat bez chemie na zahradě…, a tak byla domácí vajíčka nutností.

Proč jsme chtěli Šumavanky

Vím, že jsme ve spoustě věcí magoři, co jdou do extrémů. Proto bylo od začátku jasno, že chceme typicky české plemeno, nehybridní a takové, které je dost těžké, aby neuletělo a zároveň odolné, aby přežilo bez újmy zimu, i když odjedeme na pár dnů pryč.

Šumavanky jsou slepičky, které pocházejí už z válečných dob z Šumavy, odkud si přinesly skvělé geny připravené na náročné podmínky. Zároveň jsou shánčlivé (takže hrabou víc než ostatní), dobře nesou i v zimě a nejsou agresivní. To pro nás bylo důležité proto, že jsme chtěli k hejnu kohouta a nějakého agresivního frajera bychom si s malým dítětem nemohli dovolit.

Kam na kuřátka

Tak jako jsme si pro Českou republiku vybrali ne úplně typické plemeno psa, kterého v době před čtyřmi lety nebylo snadné sehnat, stejně to bylo i s Šumavankami. Na výstavách jich je minimum (i když existuje výstava zaměřená jen na ně, ale ta nás termínově minula), tak jsme hledali chovatele.

Nakonec jsme ho našli přes inzerát na internetu, co to šlo ho prověřili a plácli si. O pár týdnů později přijel kurýr, přivezl čerstvě vylíhnuté žluté špunty a starejte se. Začátky byly docela legrační, prďolů jsme kupovali 20 (počítali jsme, že zhruba půlka budou kohouti, co skončí na pekáči) a během týdne nám tři kuřata umřela. Nevstřebal se jim žloutkový váček, což se prý někdy stává 🙁

Kurník svépomocí nebo hotový?

I když bych se tu ráda vychloubala, jak mám zručného muže (to jistojistě mám, aby to nevyznělo blbě), který postavil kurník svépomocí, byla by to pro tentokrát lež. Koupili jsme ho hotový. Od jednoho pána kousek od Litoměřic, který se touhle bohulibou činností živí. Tak nám slepičí výběh zdobí zateplený domeček, ve kterém se snad slípkám líbí.

Každopádně je dobré vědět, že velký kurník slepice nepotřebují. Tráví v něm jen noci a zvlášť v zimě je velký prostor spíš ke škodě, protože si ho nedokážou vytopit.

Kolik místa slepice potřebují

Chtěli jsme šťastné slepičky, které nebudou ťapkat na pár metrech čtverečních. Výhledově bych je chtěla přes zimu pouštět i do záhonů (slepičince jsou skvělé hnojivo), ale to bude možné, až budou všude ploty. Takže zatím si vegetí na části zahrady, která má odhadem 400 metrů, sdílejí ji s našimi včelami a vypadají spokojeně.

Až do podzimu jsem měla mylný pocit, že při tak velkém prostoru u nich nikdy nemůže vzniknout bahniště. Tak to je fakt velký omyl! Přirozeně se drží kolem kurníku, kde mají i barel s vodou a jídlo, takže v nejbližším okolí to vypadá fakt jak po boji. Ale to se holt nedá nic dělat.

Máte něco, co vás ohledně slepic zajímá? Určitě se s vámi podělím ještě o krmení, snůšku a chtěla bych se podrobněji rozepsat o piplání kuřátek a soužití s kohoutem.

Komentáře

Jana
24.3.2020 at 7:37
Petra zahradničí
24.3.2020 at 10:03
Veronika
11.2.2020 at 15:02
Petra zahradničí
11.2.2020 at 20:31

Vložit odpověď