Kdo hledá, najde

Zbožňuju ředkvičky. Už od mala. U babičky s dědou jsme si je dávali na osolený chleba se sádlem. Takže jasná vzpomínka na dětství, kterou si chci pořád dokola připomínat.

Úžasné na nich je to, že je zvládne vypěstovat i dítě, ze semínka vyrostou do fáze konzumace hodně rychle a výborné jsou i jejich listy a lusky.

Tady je pár mých tipů, jak je pěstuju:

  • Vysévám je do řádků už od konce února (ve skleníku) relativně nahusto – prostě posolím lehce vyhloubený řádek a ten jemně zasypu zeminou.
  • Výsev opakuju ve čtrnáctidenních intervalech až do května. To nám zajistí průběžnou úrodu celé jaro. A ředkviček není nikdy dost.
  • Jakmile povyrostou, začnu je protrhávat, ale vyjednocené sazenice nevyhazuju. Omyté jdou i s kořínky do salátů, kde fungují jako výborný pikantní prvek.
  • Protrhávání je důležité, protože se jím dělá prostor pro jednotlivé bulvy. Čím méně budou mít místa, tím budou menší.
  • Zároveň je potřeba je pravidelně zalévat. Ale aby to nebylo jednoduché, zálivka musí být vyvážená, jinak bulvičky popraskají a děda mi vždycky říkal, že jsou pak i zbytečně pálivé.
  • Jakmile je velké teplo a moc sluníčka, jdou ředkvičky snadno do květu. V tu chvíli už je nevysévám, ale nechám je vykvést a „urodit“ semenáčky v podobě malých zelených lusků. Jednou se mi to „povedlo“ omylem a zjistila jsem, že tyhle lusky jsou náramná šťavnatá pochoutka. Vyzkoušejte 🙂

Co vy, na jaké jarní zelenině si ujíždíte?

Napsat komentář

Tvůj e-mail nebude zveřejněn.

You may use these <abbr title="HyperText Markup Language">html</abbr> tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

Send this to friend