Zase nám začala chvíle, kdy se v diskusních fórech natěšení zahradníci všech kolem ptají, jestli už můžou dát ven zeleninu a muškáty.
Každý rok se tenhle dotaz opakuje, jako bychom byli nepoučitelní. Sama mám vždycky cukání, zvlášť, když se zdá, že rok bude teplý. Třeba jako letos.
Jenže mých pár let zkušeností už mě naučilo, že dát v dubnu nebo začátkem května ven sazenice, které si od února / března pipláme doma na parapetech, je velký hazard. Stačí jedna lehce mrazivá noc nebo ranní mrazík a veškerá snaha přijde vniveč. Proto respektuju pravidlo, které mě naučil děda i táta, že do venkovních záhonů se teplomilná zelenina sází až po zmrzlých. A abych na to nezapomněla, jsou zmrzlí muži velkým milníkem v mém zahradnickém kalendáři.
Záhada zmrzlých mužů
Podle pranostik jsou Pankrác, Servác a Bonifác zmrzlí muži. Také se jim říkávalo ledoví nebo kamenní, a údajně s sebou přináší poslední mrazíky v roce. Jejich tažení zatrhne ubrečená Žofie – ubrečená proto, že tento den obvykle propršel.
Koloběh přírody se od dob našich babiček a prababiček výrazně změnil. Počasí je dnes úplně jiné než bylo před sto lety, přes to ledoví muži občas vytáhnou drápek. A já teda na rovinu říkám, že jim svou dvouměsíční práci na zahradě obětovat nehodlám. To radši nechám sazeničky pěkně v teplíčku přečkat všechny nečasy.
Co vy – držíte doma ledové muže nebo se jim vysmíváte?
