Zase nám začala chvíle, kdy se v diskusních fórech natěšení zahradníci všech kolem ptají, jestli už můžou dát ven zeleninu a muškáty.
Na internetu člověk najde skoro všechno a o to víc mě překvapuje, že těch úplně základních, fakt blbuvzdorných, návodů je tam pomálu.
Loni jsme si pořídili skleník (článek o tom, jaký, proč a za kolik najdete tady), a protože byla první sezóna plná nadšení (ale i omylů, spálených sazenic a invaze mšic), nemůžeme se dočkat, jak to bude probíhat letos.
Několikrát jsem během letošního léta četla něco ve smyslu, že ubývá hmyzu. Tak já jen, že u nás na zahradě se to hmyzem a včelkama jenom hemží.
I když mám permanentně rozečtenou jednu až dvě knížky, zjistila jsem, že jsem se s vámi v podstatě od jara nepodělila o dojmy z těch nejnovějších o přírodě a zahradě (neberu-li v úvahu kusé informace na mém Instagramu). A protože mi prošlo rukama pár fakt skvělých kousků, musím vám o nich napsat.
O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
Zahrada už je jenom krůček od zazimování, po naší péči už moc netouží, a tak se těším, až se pustím do knížek, které mi tu leží na stole.
Jsme rajčatoví maniaci. Každoročně se pokoušíme vypěstovat několik (desítek) druhů a letos jsme testování rajčat, co se nám na zahradě vyplatí pěstovat, dotáhli k dokonalosti.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo.
V březnu zaseju, na přelomu března a dubna přepikýruju, na konci dubna v případě potřeby ještě jednou a po zmrzlých v květnu přesadím ven.