I když mám permanentně rozečtenou jednu až dvě knížky, zjistila jsem, že jsem se s vámi v podstatě od jara nepodělila o dojmy z těch nejnovějších o přírodě a zahradě (neberu-li v úvahu kusé informace na mém Instagramu). A protože mi prošlo rukama pár fakt skvělých kousků, musím vám o nich napsat.
Všimli jste si, že když se jeden rok přemnoží nějaký škůdce, dokáže si s ním příroda sama poradit a další rok už je všechno zase v rovnováze?
Pořád mě překvapuje, kolik lidí by nejradši vyhubilo všechen hmyz, který se u nás vyskytuje. Vždyť je přece škodlivý, ne?
O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
Táta měl vždycky knihovnu nacpanou zahradnickými knížkami od shora až dolů. Dodnes se do nich bojím nakouknout, protože to byly romány na téma jak co pěstovat a než se člověk těmi slohy prokousal, utekla mu pomalu celá sezóna.
Valentýn. První Máj. Znovuobjevené MDŽ. První (a nebo taky tisící) rande. Příležitostí, kdy můžete někomu vyznat lásku, je nespočet.
Dlouho jsem žila v tom, že existují dvě použitelné vánoční kytky. Vánoční hvězda a vánoční kaktus. Vrchol mojí adventní výzdoby. A postupně zjišťuju, že pokojovek, které v zimě nebo přímo o Vánocích kvetou, je daleko víc.
O tom, že si hrajeme na ekobio domácnost už asi víte. V tom mém zápalu zkoušet všechno kompostovat, recyklovat a znovu používat občas narazím na věc, u které si nejsem jistá.
Když se podívám z okna, tak už jsou všude kolem téměř holé stromy. A mám pocit, že široko daleko jsme zase jediná zahrada, na které zůstane jejich listí až do jara na zemi.
Zahrada už je jenom krůček od zazimování, po naší péči už moc netouží, a tak se těším, až se pustím do knížek, které mi tu leží na stole.
Send this to friend