Zase nám začala chvíle, kdy se v diskusních fórech natěšení zahradníci všech kolem ptají, jestli už můžou dát ven zeleninu a muškáty.
Pěstování ředkviček je jednoduché, že to zvládnou i děti, a výsledek předčí očekávání.
Přestože pocházím z rodiny, kde se chemií v zahradě nešetřilo (jako ostatně za komunistů na žádné hobby zahradě), s Honzou jsme od první minuty věděli, že to chceme dělat jinak.
Na internetu člověk najde skoro všechno a o to víc mě překvapuje, že těch úplně základních, fakt blbuvzdorných, návodů je tam pomálu.
Loni jsme si pořídili skleník (článek o tom, jaký, proč a za kolik najdete tady), a protože byla první sezóna plná nadšení (ale i omylů, spálených sazenic a invaze mšic), nemůžeme se dočkat, jak to bude probíhat letos.
Začíná to u nás doma vypadat jako v džungli a už těžko hledám místo, kam by se vešly nové pokojovky nebo rozmnožené staré.
Letošní sezónu ve skleníku nechci podcenit, a tak je nejvyšší čas ho připravit na nálož semínek, sazeniček a zeleniny. Uff.
V květnu to bude rok, co jsme si koupili třídenní kuřátka. Pro lidi naprosto nepolíbené chovem slepic byl ten první rok docela jízda, hlavně začátky.
Zdá se, že letošek už od pondělí nabere neskutečné obrátky, tak si sem odložím svoje letošní zahradnické úkoly. Pravidelně se mi totiž stává, že si vzpomenu, co jsem chtěla na zahradě udělat, až když je pozdě.
Často se bavím s lidmi kolem sebe o důvodech, proč jsme začali zahradničit.