Nedám dopustit na bylinky z vlastní produkce. Nějak jsem přestala věřit kupovanému koření, mám pocit, že z pytlíčku vysypu skoro vždycky stejnou směs, ať je na obalu napsáno cokoliv.
Mám rok od roku větší problém s kupováním vánočních dárků. A problém vlastně dvojího charakteru.
Přiznám se na rovinu a bez mučení. Jsem totální antitalent na jakékoliv ruční práce. Máma si na mě vylámala zuby, když se mě snažila naučit šít. S babičkou jsem zvládla uplést šálu, dál jsem se nedostala.
I když se snažím sebe i celou rodinu honit celý rok průběžně ven, abychom si všichni budovali tu zázračnou imunitu, já sama začátkem podzimu lehnu s nějakou vykutálenou chorobou.
Tak jo, nebudu si tu hrát na skvělou zahradnici a podělím se i o svoje faily. Letos se mi nějak nepodařilo včas zasadit rajčata a tahle chyba se se mnou táhla celou sezónu.
Květiny v květináči prokazatelně zlepšují vzduch v interiéru. Čistí ho, zbavují toxických látek třeba z nábytku a taky pomáhají předcházet zdravotním problémům, když nemůžete moc větrat.
Zjistila jsem, že mít na zahradě velké travnaté plochy, není žádné terno. Během sezóny nastřádáme tolik posekané trávy, že si s ní nevíme rady.
Honzovým snem je mít na zahradě ovocný sad. I když jsme koupili dům s relativně velkou zahradou, ovocný strom na ní nebyl ani jeden (nepočítám-li plané lísky).
Na světě snad neexistuje odolnější rostlina, než je máta. Byla to první bylinka, kterou jsem od táty na zahradu dostala. Půl roku živořila v květináči, než jsem jí našla ideální místo. Jasně, že byla základním stavebním kamenem pro bylinkovou zahrádku.
Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky.