Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky. Nesnášela jsem plevel, špinavé ruce a ve finále i zahradnické výpěstky na talíři.
Tehdy mi táta říkal: „Počkej, až budeš velká. Ještě se budeš ráda hrabat v záhonech.“. Hahaha.
Pak jsem se v osmnácti odstěhovala od rodičů a zařekla se, že doma nebudu mít ani kytku v květináči. Postupem let jich pár bylo. Nejdřív bylinky, pak okrasné záležitosti a dneska už je na parapetech není kam dávat.
Další vývojovou fází bylo stěhování na venkov. Na zahradě necelých 2000 metrů se snažíme (zatím neuměle) pěstovat vlastní zeleninu, ovoce a tohle všechno zpracovávat. Jako naprostý laik nechápu základní zahradnické principy, dělám školácké chyby a tátovi (nebo devadesátiletému dědovi) volám minimálně jednou týdně s nějakým imbecilním dotazem, na který na internetu neexistuje odpověď. Tu totiž může mít jen člověk, který si to všechno prožil, vyzkoušel a třeba si i natloukl nos.
A já ke svému údivu zjišťuju, že na tátova slova došlo a hrabání v hlíně miluju.
Krásně a mile popsáno, jsem moc ráda, že jsem Váš blog objevila a už se těším na čtení a na všechny příspěvky!
Jitko, moc děkuji, zlepšila jste mi den 🙂
PETO POMOC,
muj muž má již rok rymu, moc si s nim mí kolegové neví rady,
prosím, pošli mi rymovník, budu s ním léčit celou rodinu.NEMOHU JEJ SEHNAT,
vím, že je to zrovna nepříhodná doba, ale rýma si nevybírá, zvlášt ted.
NENÍ TO KOMENTAR ALE PROSBA O POMOC.
jsem lekařka, ale ani já už nevím, jak dál. DÍKY PETA
– uhradím, podle pokynů.
Ahoj Peťo, já sazeničky neprodávám, ale zkus tenhle obchod: http://www.ibiskyzahradni.eu/RYMOVNIK.html. Kupovala jsem ho tam asi před rokem, také touhle dobou, tak by neměl být s ročním obdobím problém. Ať je manželovi lépe, ale spíš bych ho poslala k alergologovi. Ať se daří :).