Loni a vlastně i předchozí roky jsme na podzim trošku polevili a dali přednost válení se u krbu s knížkou v ruce, takže zahrada zapadla sněhem, než jsme ji stihli zazimovat.

Loni a vlastně i předchozí roky jsme na podzim trošku polevili a dali přednost válení se u krbu s knížkou v ruce, takže zahrada zapadla sněhem, než jsme ji stihli zazimovat.
Co si pamatuju, táta každý rok na podzim zryl všechny záhony, aby je měl připravené na jarní výsev.
Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky.
Send this to friend