4 tipy jak na bylinky na parapetu

Nedám dopustit na bylinky z vlastní produkce. Nějak jsem přestala věřit kupovanému koření, mám pocit, že z pytlíčku vysypu skoro vždycky stejnou směs, ať je na obalu napsáno cokoliv. To, co se mi urodí přes rok, se snažím zamrazit nebo nasušit, ale je pravda, že přes celou zimu mi vlastní zásoby nestačí. Od listopadu do února se doma pokouším o minimalistickou verzi bylinkové zahrádky na parapetu. Pořád se mi ještě nedaří pěstovat doma všechno, ale tohle jsou moje dosavadní poznatky:

Koupené bylinky jsou jen k okamžité spotřebě

To, co se prodává v supermarketech u ovoce a zeleniny, vypadá jako super kauf. Koupíte si květináček se vzrostlými bylinkami podle libosti, doma dáte na okno a do konce zimy máte o čerstvé koření postaráno. Chyba lávky. Jedná se o hodně rychlené sazeničky, které mají omezenou životnost. Jakmile je v zimě vynesete z obchodu do zimy a pak zase do tepla, v podstatě je zabijete (a to si vemte, že takovouhle strastiplnou cestu plnou teplotních šoků už několikrát zažily). Budete-li mít štěstí, vydrží doma v květináči 3 týdny, ale ve chvíli, kdy je ostříháte, rovná se znovuzazelenání zázraku. Kupte je těsně před přímou spotřebou a to, co nepoužijete, nasekejte na mrazák.

Sazeničky jedině od zahradníka

Začátkem února už se dají předpěstovávat bylinky ze semínek, aby o dva měsíce skončily na záhonu venku (nebo v květináčích na parapetu). Je to ale docela piplačka a na rovinu se přiznám, že na setí bylinek jsem loni ztroskotala. Semínka mi sice rychle vyšla, ale sazeničky byly slabé a vytáhlé, jak zoufale hledaly kousek kloudného světla. A jak to všechno rychle vzešlo, tak rychle to taky pošlo. Moje rada tedy zní – nakupte si sazeničky v zahradnictví. S velkou pravděpodobností budou otužilejší, takže na zahradě budou moci skončit dřív. A mezi tím vám doma můžou ozdobit parapet. Stačí je přesadit do většího květináče, správně zalévat a spotřebovávat postupně – nikdy nestříhejte celou rostlinu naráz.

V souladu s přírodou

Každá rostlina má svůj vegetační cyklus. To znamená, že se v jejím životě střídají období, kdy roste a kdy odpočívá. To se samozřejmě týká i bylinek, u kterých je potřeba brát v úvahu ještě jeden faktor, a to je země původu. Třeba bazalka nesnáší chlad, a proto ji v zimě nemůžete umístit na parapet v chladnější chodbě. Oproti tomu třeba máta nebo tymián zase nemají rády v zimě teplo (jindy v roce si ho ale užívají), takže je pro ně světlé okno na chodbě ideální. Obecně platí, že bylinky mají rády hodně světla (jsou pak aromatičtější a lépe prospívají) a teplo (ne přesušené od radiátorů) a přiměřenou zálivku. Zalévat se mají ve chvíli, kdy je hlína v květináči suchá, aby nedošlo k přelití.

Květináč lepší než truhlík

Načančané truhlíky, ze kterých nakvetlé bylinky doslova přetékají, vypadají úchvatně a já sama po nich několik let toužila. Než jsem pochopila, že truhlík je pro bylinky tou nejméně vhodnou nádobou. Za prvé je hodně pravděpodobné, že každá bylinka poroste jinak rychle a ty větší pak budou těm menším krást zálivku i živiny z hlíny. A za druhé se v truhlíku hůř hlídá správná zálivka i péče o rostliny. Rozhodně upřednostňuju samostatné květináče. Každá rostlina tak může mít individuální péči (včetně přestěhování na jiné okno, když je to potřeba) a vzájemně na sobě neparazitují.

 

Vložit odpověď