Často se bavím s lidmi kolem sebe o důvodech, proč jsme začali zahradničit.
Jestli jste zahradníci začátečníci, je červená řepa tou plodinou, na které se namlsáte.
Ze všech jmen, která tahle mini zelenina má, jsem si vybrala to nejroztomilejší. Říká se jí také miniokurka, cucamelon, peppinillio a nebo mexická okurka.
I když mám permanentně rozečtenou jednu až dvě knížky, zjistila jsem, že jsem se s vámi v podstatě od jara nepodělila o dojmy z těch nejnovějších o přírodě a zahradě (neberu-li v úvahu kusé informace na mém Instagramu). A protože mi prošlo rukama pár fakt skvělých kousků, musím vám o nich napsat.
O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
Tomatová polévka je přesně ten typ jídla, co si dám s gustem v restauraci, ale doma se mi nikdy nepovedla bez chyby.
Letos se extrémně zadařilo chilli papričkám. Bohužel, jediný člen naší domácnosti, který z toho má upřímnou radost, je můj muž.
Sucho jako je letos jsem snad ještě nezažila. Možná v době, kdy jsem nezahradničila, ale to mi bylo úplně šumák.
I když mám z letošního letního počasí na jaře docela radost (až na to sucho), má jednu nevýhodu. Nestíhám číst! A tak se mi tu kupí knížky, kterými bych se chtěla prokousávat. Tyhle čtyři mě ale zaujaly tak, že jsem si na ně udělala čas a prokousala se jimi.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo. Tak logicky nechci uspěchat jejich přesun ven, aby neumrzly. Jenže letos se zima přelila do jara tak rychle, že by jeden řekl, že už mrazy nepřijdou. Takže mám svrbění. Ale počkám. Proč?