Na světě snad neexistuje odolnější rostlina, než je máta. Byla to první bylinka, kterou jsem od táty na zahradu dostala. Půl roku živořila v květináči, než jsem jí našla ideální místo. Jasně, že byla základním stavebním kamenem pro bylinkovou zahrádku.
Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky.
Send this to friend