Sucho jako je letos jsem snad ještě nezažila. Možná v době, kdy jsem nezahradničila, ale to mi bylo úplně šumák.
Rozmohl se nám doma takový nešvar. Za 10 let, co jsme s Honzou spolu, se pořád snažíme nakupovat chytře (rozuměj v co nejlepším poměru cena / výkon).
Kompost považuju za jedno z největších bohatství na zahradě. Ušetří spoustu peněz, námahy a s jeho pomocí se změní neúrodný jíl v nádhernou černozem.
Všimli jste si, jak se mšice letos přemnožily? Tak u nás na zahradě byly a už nejsou. Snažila jsem se vám pořídit fotku našeho mšicího stáda, ale všechny potvory jsou pryč.
Každý rok vyrábím sirupy jak divá a každý rok na konci zimy bojujeme s tím, že dojdou.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo. Tak logicky nechci uspěchat jejich přesun ven, aby neumrzly. Jenže letos se zima přelila do jara tak rychle, že by jeden řekl, že už mrazy nepřijdou. Takže mám svrbění. Ale počkám. Proč?
V březnu zaseju, na přelomu března a dubna přepikýruju, na konci dubna v případě potřeby ještě jednou a po zmrzlých v květnu přesadím ven.
Kdybych měla spočítat, kolik peněz jsem vyhodila za zahradní nářadí, které po prvním (nebo druhém) použití skončilo v popelnici, asi bych si rvala vlasy hrůzou.
Už čtrnáct dní je předmětem našich večerních hovorů zahrada.
Animovaného krtečka jsem jako dítě milovala.