Zdá se, že letošek už od pondělí nabere neskutečné obrátky, tak si sem odložím svoje letošní zahradnické úkoly. Pravidelně se mi totiž stává, že si vzpomenu, co jsem chtěla na zahradě udělat, až když je pozdě.
Často se bavím s lidmi kolem sebe o důvodech, proč jsme začali zahradničit.
Tip na cuketovou mouku mi dala na Instagramu Lenka Eywa jako reakci na moje cuketové chipsy a já ho bohužel vyzkoušela až teď.
Ze všech jmen, která tahle mini zelenina má, jsem si vybrala to nejroztomilejší. Říká se jí také miniokurka, cucamelon, peppinillio a nebo mexická okurka.
Když jsem hodila do stories na Instagramu fotku našich brambor vypěstovaných jen tak mimochodem ve slámě, strhla se lavina dotazů, jak jsme to dokázali.
Několikrát jsem během letošního léta četla něco ve smyslu, že ubývá hmyzu. Tak já jen, že u nás na zahradě se to hmyzem a včelkama jenom hemží.
Všimli jste si, že když se jeden rok přemnoží nějaký škůdce, dokáže si s ním příroda sama poradit a další rok už je všechno zase v rovnováze?
Pořád mě překvapuje, kolik lidí by nejradši vyhubilo všechen hmyz, který se u nás vyskytuje. Vždyť je přece škodlivý, ne?
O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
O tom, že si hrajeme na ekobio domácnost už asi víte. V tom mém zápalu zkoušet všechno kompostovat, recyklovat a znovu používat občas narazím na věc, u které si nejsem jistá.