Nemám ráda zimu a až donedávna jsem na ni nadávala. Hnusné počasí, mráz lezoucí až pod spodní prádlo a nulová úroda na zahradě.
Tento týden mi do schránky dorazil nový katalog od Starklu. Uvařila jsem si kafe, sedla ke stolu a strávila příjemné dvě hodinky listováním.
Naše domácnost patří mezi největší konzumenty česneku v Česku. Stopro.
Mám rok od roku větší problém s kupováním vánočních dárků. A problém vlastně dvojího charakteru.
Tak jo, nebudu si tu hrát na skvělou zahradnici a podělím se i o svoje faily. Letos se mi nějak nepodařilo včas zasadit rajčata a tahle chyba se se mnou táhla celou sezónu.
Zjistila jsem, že mít na zahradě velké travnaté plochy, není žádné terno. Během sezóny nastřádáme tolik posekané trávy, že si s ní nevíme rady.
Honzovým snem je mít na zahradě ovocný sad. I když jsme koupili dům s relativně velkou zahradou, ovocný strom na ní nebyl ani jeden (nepočítám-li plané lísky).
Na světě snad neexistuje odolnější rostlina, než je máta. Byla to první bylinka, kterou jsem od táty na zahradu dostala. Půl roku živořila v květináči, než jsem jí našla ideální místo. Jasně, že byla základním stavebním kamenem pro bylinkovou zahrádku.
Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky.