Díky práci pro jednoho klienta jsem letos na podzim objevila jeden malý zázrak a od teď už nebudu nikdy vyhazovat skořápky vlašských ořechů do koše. Proč?
Moje babička jahody proklínala. Dodnes si ji pamatuju, jak se v plavkách plazí ve středně velkém jahodovém záhonu, okopává ho a u toho nadává jako špaček, že jí to kosi zase naklovali.
Několikrát jsem během letošního léta četla něco ve smyslu, že ubývá hmyzu. Tak já jen, že u nás na zahradě se to hmyzem a včelkama jenom hemží.
Všimli jste si, že když se jeden rok přemnoží nějaký škůdce, dokáže si s ním příroda sama poradit a další rok už je všechno zase v rovnováze?
Pořád mě překvapuje, kolik lidí by nejradši vyhubilo všechen hmyz, který se u nás vyskytuje. Vždyť je přece škodlivý, ne?
Když se podívám z okna, tak už jsou všude kolem téměř holé stromy. A mám pocit, že široko daleko jsme zase jediná zahrada, na které zůstane jejich listí až do jara na zemi.
Všimli jste si, jak se mšice letos přemnožily? Tak u nás na zahradě byly a už nejsou. Snažila jsem se vám pořídit fotku našeho mšicího stáda, ale všechny potvory jsou pryč.
Animovaného krtečka jsem jako dítě milovala.
Řekla bych, že jsem k fauně na zahradě docela tolerantní. Snažím se výpěstky bránit jen vlastními silami a maximálně omezit chemii. Takže utrácíme nesmyslné peníze za ochranu před slimáky, sítě na ptáky a nevím co ještě.