Letos je naše pátá sezóna se skleníkem. Každý rok testuju, co si ještě můžu dovolit a zjišťuju, že zeleninu tam dávám stále dřív.
Všichni se zaměřujeme na to, kdy je ideální čas na jarní výsev a výsadbu, podzimní sklizeň už ale neřešíme.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo. Tak logicky nechci uspěchat jejich přesun ven, aby neumrzly. Jenže letos se zima přelila do jara tak rychle, že by jeden řekl, že už mrazy nepřijdou. Takže mám svrbění. Ale počkám. Proč?
Loni a vlastně i předchozí roky jsme na podzim trošku polevili a dali přednost válení se u krbu s knížkou v ruce, takže zahrada zapadla sněhem, než jsme ji stihli zazimovat.
Doma vysít, po pár týdnech přesadit a přesunout do venkovního fóliovníku a nakonec na záhon. Přirozená cesta, kterou právě teď dost narušují neobvyklé mrazy.