Zbožňuju ředkvičky. Už od mala. U babičky s dědou jsme si je dávali na osolený chleba se sádlem. Takže jasná vzpomínka na dětství, kterou si chci pořád dokola připomínat.
Úžasné na nich je to, že je zvládne vypěstovat i dítě, ze semínka vyrostou do fáze konzumace hodně rychle a výborné jsou i jejich listy a lusky.
Tady je pár mých tipů, jak je pěstuju:
- Vysévám je do řádků už od konce února (ve skleníku) relativně nahusto – prostě posolím lehce vyhloubený řádek a ten jemně zasypu zeminou.
- Výsev opakuju ve čtrnáctidenních intervalech až do května. To nám zajistí průběžnou úrodu celé jaro. A ředkviček není nikdy dost.
- Jakmile povyrostou, začnu je protrhávat, ale vyjednocené sazenice nevyhazuju. Omyté jdou i s kořínky do salátů, kde fungují jako výborný pikantní prvek.
- Protrhávání je důležité, protože se jím dělá prostor pro jednotlivé bulvy. Čím méně budou mít místa, tím budou menší.
- Zároveň je potřeba je pravidelně zalévat. Ale aby to nebylo jednoduché, zálivka musí být vyvážená, jinak bulvičky popraskají a děda mi vždycky říkal, že jsou pak i zbytečně pálivé.
- Jakmile je velké teplo a moc sluníčka, jdou ředkvičky snadno do květu. V tu chvíli už je nevysévám, ale nechám je vykvést a „urodit“ semenáčky v podobě malých zelených lusků. Jednou se mi to „povedlo“ omylem a zjistila jsem, že tyhle lusky jsou náramná šťavnatá pochoutka. Vyzkoušejte 🙂
Co vy, na jaké jarní zelenině si ujíždíte?
