Co si pamatuju, táta každý rok na podzim zryl všechny záhony, aby je měl připravené na jarní výsev. Nikdy mě nenapadlo, že by se to mělo dělat jinak (kromě toho, že já většinou na podzim zrýt nestihnu, tak si to nechávám na jaro). Loni mě ale trkla do očí sousedka, která svou zahradu nikdy neryje, pouze ji okopává motykou. Prý jí to stačí. A teď jsem narazila na skvělou knížku Zahradníkův rok od Wolfa-Dietera Storla. Je jedním slovem úúúúžasná. Spousta jednoduchých tipů na zahradu, s cílem vychovat z nás, amatérských zahradníků, rodinné zásobitele zeleniny, ovoce a bylinek. Každopádně pan Storl řeší, zda rýt nebo ne.
Klasické rytí ničí půdu
Odpůrci přerývání záhonů tvrdí, že půda je takový ekosystém, který se rytím zničí. Tvoří ho totiž miliardy drobných živočichů, propletence podhoubí a spousta bakterií. Všechno tohle má v určité hloubce svou roli a ta se rytím naruší. Jednotlivé doteď fungující vrstvy se promíchají, spousta pidi živočichů uhyne a půda je celým procesem ve finále ochuzována a ztratí svou kyprost.
Aby mohlo vzniknout něco nového, musí staré pryč
Naproti tomu stojí starý zemědělský mystik Artur Hermes nebo autorka slavného kalendáře „Výsevní dny“ Maria Thun. Ti jsou toho názoru, že aby mohlo vzniknout něco nového, musí být nejdřív vytvořen chaos a starý řád odstraněn. Když se záhon zryje pozdě na podzim, vlivem mrazu se struktura hrud hlíny rozpadne a půda je pak mnohem nadýchanější.
Tak a teď babo raď.
My jsme si zahradu pořizovali z hlediska nesmrtelnosti planety Země nedávno, takže nám nehrozí, že bychom záhony neryli. Zatím se nacházíme ve fázi, kdy měníme zaplevelenou louku na užitkovou zahradu, a to se jaksi bez rýče neobejde. Ale za pár let mi přijde myšlenka pouhého okopávání (a tím kypření) docela zajímavá. Minimálně ušetří nějaký čas.
Co si o tom myslíte vy?
Co jsem zatím měla možnost číst, tak hlavní otázkou není rýt nebo nerýt, ale celkově, jak přistupovat k pěstování zeleniny. Někteří zahradníci, pokud jen přestanou rýt, dostanou půdu ztvrdlou jako kámen. Pokud takovou půdu přestanou okopávat v létě, nebere jim vodu. Jiní (dle podmínek, půdy, specifik zahrady) mohou jen okopávat. A někteří investují spoustu času na vytvoření specifických záhonů, které jsou tak vymyšlené, že se potom opravdu neryjí vůbec: http://ekozahrady.com/zelenina_vnitrek_zahonu.htm Ale je dobré je mulčovat a přistupovat k nim v tom přírodním, ekologickém duchu, aby to fungovalo. Dodat potom rostlinám umělá hnojiva, která zabijí půdní mikroorganismy, by nebyl dobrý nápad.
Když jsem třeba koukala na videa Alys Fowler a její Jedlou zahradu, vždycky mne překvapilo, že mohla rovnou sázet sazenice do půdy, která sama vypadala jako kompost. To je takhle v Anglii běžná půda? Překvapilo mne to. Naprostý rozdíl oproti světle hnědé suché hmotě na zahradě mých rodičů. Kdybych jen rodičům poradila „nerýt“, to by byla katastrofa, co by to se zahradou a úrodou udělalo. Podle mne ta hlavní otázka tkví v tom, zda víme, jakou máme půdu a jak se o ni starat. Já si například založila vysoké záhony a hodně mi klesly, takže jsem nahoru přisypala kompost a promíchala jej s „nějakou“ půdou ze zahrady a výsledek je šílený. Světle hnědá jílovitá část je na povrchu spečená a popraskaná, rostlinky sotva prorůstají. Taková hloupost a špatné pochopení toho, jak mám pracovat s půdou… nj, jsem poučena.
Jitko, taky se s půdou teprve sžívám. Vždycky jsem si myslela, že věda je v semínkách, péči o sazeničky a pak o rostliny jako takové, ale nikdy by mě nenapadlo, že za přemýšlení stojí i hlína. Vidím velké rozdíly i u nás na zahradě – na části je zem skvělá, černá, kyprá, na části tvrdý jíl, který se snažím pořád mulčovat (třeba posekanou trávou). O vysokých záhonech také přemýšlím, letos budeme náš svažitý pozemek na jedné straně trošku rovnat, tak asi vznikne jeden zpola zvednutý záhon. Sama jsem zvědavá, jak se s tím popereme, a jak to dopadne :).