Začali jsme si doma hlídat, abychom se dostatečně dopovali vitamínem C. A to mě přivedlo k pátrání po tom, kolik ho asi tak může obsahovat zelenina a ovoce, co máme na zahradě.
Miluju narcisky a tulipány. Taky modřence, hyacinty a před nimi ještě sněženky. Ty první barevné posly jara, díky kterým vím, že už je pomalu čas vrhnout se na výsev zeleniny.
Všichni se zaměřujeme na to, kdy je ideální čas na jarní výsev a výsadbu, podzimní sklizeň už ale neřešíme.
Letošní léto prověřilo moje zahradnické nadšení. Jestli jsem začínala mít nabubřelý pocit, že svojí zahradě začínám rozumět, příroda mě vyvedla z omylu.
Mám tendence soustředit síly na jarní výsev a pěstování letní zeleniny, přitom na konci léta a zkraje podzimu se dá vypěstovat taky spousta dobrot.
Pevně doufám, že nás ještě letos čeká pár teplých a slunečných dnů, podzim je ale cítit ve vzduchu už pár týdnů. Na zahradě proto dělám maximum, aby dozrálo to, co by ještě mohlo mít šanci.
Plíseň na rajčatech mě děsila v podstatě od začátku letošní sezóny. I když jsem se snažila rostliny ochránit, jak se dá, stejně se tahle pohroma nevyhnula ani naší zahradě.
Říká se, že jahody by měly být na jednom místě maximálně tři roky a stejně dlouho prý kvalitně plodí.
Jít pěkně krůček po krůčku, sbírat zkušenosti i sebevědomí. Přesně takhle jsem začínala zahradničit já a můžu to jen doporučit.
Mám pocit, že v našich končinách je už takovým folklórem pěstovat si vlastní rajčata. Na záhonech, v květináčích, pytlích a nevím kde ještě.