Tomatová polévka je přesně ten typ jídla, co si dám s gustem v restauraci, ale doma se mi nikdy nepovedla bez chyby.
I když mám z letošního letního počasí na jaře docela radost (až na to sucho), má jednu nevýhodu. Nestíhám číst! A tak se mi tu kupí knížky, kterými bych se chtěla prokousávat. Tyhle čtyři mě ale zaujaly tak, že jsem si na ně udělala čas a prokousala se jimi.
Skáču kolem sazeniček od března. Každý den zkontrolovat improvizovanou pěstírnu ve sklepě, všechny parapety i kuchyňskou linku. Orosit, zalít, případně dosít, co zašlo. Tak logicky nechci uspěchat jejich přesun ven, aby neumrzly. Jenže letos se zima přelila do jara tak rychle, že by jeden řekl, že už mrazy nepřijdou. Takže mám svrbění. Ale počkám. Proč?
V březnu zaseju, na přelomu března a dubna přepikýruju, na konci dubna v případě potřeby ještě jednou a po zmrzlých v květnu přesadím ven.
Je konec září a na naší zahradě už není jediné rajče. Minulý týden jsme všechny keře vytrhali. Část totiž napadla plíseň a tak nějak jsme tušili, že jestli se nespokojíme s pár desítkami kil zelených plodů, všechny za pár týdnů vyhodíme.
Sezóna rajčat je na mě každoročně příliš krátká. A přijde mi, že ta letošní utekla obzvlášť rychle.
Kdybych mohla mít na zahradě jen jedinou zeleninu, byla by to rajčata.
Vypadá jako docela roztomilý tvoreček, ale během jedné noci dokáže spást záhon kedluben. Osobně slimáky považuju za jedny z největších škůdců na zahradě.
Doma vysít, po pár týdnech přesadit a přesunout do venkovního fóliovníku a nakonec na záhon. Přirozená cesta, kterou právě teď dost narušují neobvyklé mrazy.
Tohle si sem prostě musím odložit. Tak dlouho koumám, co k čemu zasadit na záhon, dělám si výpisky z knížek a ejhle, super návod už existuje.