Letos to s rajčaty vypadalo dost bídně. Nakonec ale úroda nebyla tak špatná a nejvíc je drobotiny - cherry a divokých, se kterou jsem si tak trochu nevěděla rady.
Všichni se zaměřujeme na to, kdy je ideální čas na jarní výsev a výsadbu, podzimní sklizeň už ale neřešíme.
Mám tendence soustředit síly na jarní výsev a pěstování letní zeleniny, přitom na konci léta a zkraje podzimu se dá vypěstovat taky spousta dobrot.
I když je zahrada skvělá pro psychohygienu a fyzičku, stejně se na ní vyžívám hlavně kvůli jídlu. Nacpat si pupek vlastními výpěstky v bio kvalitě a (skoro) zadarmo je prostě boží.
Na úvod je potřeba říct, že artyčok nemám ráda. Ochutnala jsem ho párkrát v životě a prostě na tomhle kousku zeleniny nenacházím nic zázračného. Ale respektuju, že ho má rád Honza, a tak se o artyčok už pár let snažíme.
Zase nám začala chvíle, kdy se v diskusních fórech natěšení zahradníci všech kolem ptají, jestli už můžou dát ven zeleninu a muškáty.
Pěstování ředkviček je jednoduché, že to zvládnou i děti, a výsledek předčí očekávání.
Přestože pocházím z rodiny, kde se chemií v zahradě nešetřilo (jako ostatně za komunistů na žádné hobby zahradě), s Honzou jsme od první minuty věděli, že to chceme dělat jinak.
Loni jsme si pořídili skleník (článek o tom, jaký, proč a za kolik najdete tady), a protože byla první sezóna plná nadšení (ale i omylů, spálených sazenic a invaze mšic), nemůžeme se dočkat, jak to bude probíhat letos.
Často se bavím s lidmi kolem sebe o důvodech, proč jsme začali zahradničit.