Pořád mě překvapuje, kolik lidí by nejradši vyhubilo všechen hmyz, který se u nás vyskytuje. Vždyť je přece škodlivý, ne?
Ježí se mi vlasy na hlavě při představě množství chemikálií, co si spousta z nás stříká do zahrady jen proto, aby se zbavili molic, mšic, dřepčíků a nevím čeho ještě. Kromě toho, že chemie podle mého názoru do zahrady nepatří (ticho hateři!), všechno souvisí se vším. A každý živočišný druh má na zemi své místo. Asi jste kdysi ve škole slyšeli cosi o potravinovém řetězci, že? Jakmile si tedy vyhubíme jeden druh, řetězovou reakcí začnou vymírat i ty, které bychom naopak na zahradách chtěli – včely, berušky, čmeláky…
K čemu je hmyz na zahradě dobrý
- Slouží jako opylovači. Bez včel, čmeláků nebo motýlů bychom se mohli kochat maximálně květy, ze kterých by ale ve většině případů plody nevyrostly.
- Pomůže vám přeprat škůdce na zelenině. Třeba berušky, škvoři nebo pestřenky jsou naprosto bezkonkurenční stráž a požírač mšic.
- Přiláká další užitečné druhy zvířecí říše. Namátkou ještěrky, ježky nebo ptáky. Ti naopak pomůžou požrat otravnější část hmyzí říše jako jsou mouchy, komáři a jejich larvy.
- Ušetří vám hromadu peněz za zbytečnou chemii. Příroda se umí se škůdci vyrovnat sama. Jakmile se nějaký druh přemnoží, přirozeně se narodí víc jeho predátorů, aby se opět nastolila rovnováha.
- Rozšíříte si obzory a děti něco naučíte. Zkuste si někdy sednout do trávy a pozorovat ten šrumec kolem vás. Jakej je mravenec silák, když dokáže unést žížalu. Jak motýl krásně rozroluje sosáček, když chce ochutnat rozkvetlou chrpu. Nebo jaké zásoby si dokáže včela odnést na nožičkách. V době, kdy si děti myslí, že kráva je fialová, je pozorování hmyzu na zahradě zábava rovnající se sledování Harryho Pottera. Vím, o čem mluvím – mám malou dceru, pro kterou bylo přestěhování se z města do přírodní zahrady přírodovědným šokem :).
