Když jsem hodila do stories na Instagramu fotku našich brambor vypěstovaných jen tak mimochodem ve slámě, strhla se lavina dotazů, jak jsme to dokázali.
Několikrát jsem během letošního léta četla něco ve smyslu, že ubývá hmyzu. Tak já jen, že u nás na zahradě se to hmyzem a včelkama jenom hemží.
Všimli jste si, že když se jeden rok přemnoží nějaký škůdce, dokáže si s ním příroda sama poradit a další rok už je všechno zase v rovnováze?
Pořád mě překvapuje, kolik lidí by nejradši vyhubilo všechen hmyz, který se u nás vyskytuje. Vždyť je přece škodlivý, ne?
O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
O tom, že si hrajeme na ekobio domácnost už asi víte. V tom mém zápalu zkoušet všechno kompostovat, recyklovat a znovu používat občas narazím na věc, u které si nejsem jistá.
Když se podívám z okna, tak už jsou všude kolem téměř holé stromy. A mám pocit, že široko daleko jsme zase jediná zahrada, na které zůstane jejich listí až do jara na zemi.
Jsme rajčatoví maniaci. Každoročně se pokoušíme vypěstovat několik (desítek) druhů a letos jsme testování rajčat, co se nám na zahradě vyplatí pěstovat, dotáhli k dokonalosti.
Sucho jako je letos jsem snad ještě nezažila. Možná v době, kdy jsem nezahradničila, ale to mi bylo úplně šumák.
Rozmohl se nám doma takový nešvar. Za 10 let, co jsme s Honzou spolu, se pořád snažíme nakupovat chytře (rozuměj v co nejlepším poměru cena / výkon).