Můj tip na zahradní nářadí

Rozmohl se nám doma takový nešvar. Za 10 let, co jsme s Honzou spolu, se pořád snažíme nakupovat chytře (rozuměj v co nejlepším poměru cena / výkon).

Jenže po tom, co se nám tu nakupily čtyři různě pozohýbané lopatky, dvě motyčky s ulomeným drápkem a ohnutý rýč (všechno za „rozumnou cenu“), jsem pochopila, že za kvalitu si člověk holt musí něco připlatit.

Začalo to loni na Zahradě Čech, kde mě do očí praštil stánek s nářadím DeWit (report ze Zahrady Čech najdete v loňském článku). Na pohled měli moc pěkné kousky, cenově o něco výš, než jsem zvyklá a pánové se holedbali, že je to nezničitelné. Tak jsem podlehla a koupila si zahradní lopatku. S tím, že ji budu používat i jako motyčku, a že nevěřím, že by přežila víc než pár měsíců. Tak prý, že jim to mám přijít hodit na hlavu, jestli ji dokážu ohnout. Myslela jsem si cosi o reklamních kecech a netušila, že si tuhle značku nářadí fakt zamiluju.

Lopatku v podstatě nedám z ruky. Přežila sázení, zvládne si poradit s urputným plevelem a pořád je to krasavice bez vady na kráse. Takže jsem začala pátrat po tom, co je značka DeWit vlastně zač. A zjistila jsem, že se jedná o rodinný holandský podnik, který funguje už od roku 1898 a nářadí právě teď vyrábí pátá generace kovářů. Všechno je z oceli, ty nejpevnější kousky dokonce z kalené oceli a ze své zkušenosti můžu říct, že ohnout se to prostě nedá, i kdybyste se na to stavěli :).

Teď nově testuju hrábě na trávu a rýč. Odlehčenou holčičí verzi. Není tak těžký, ale ostrý je jako břitva a reje líp než krtek :). Zatím. Tak jsem zvědavá, jestli ho do podzimu neohnu (nebo ta naše těžší polovička dospělé domácnosti).