Tak jo, nebudu si tu hrát na skvělou zahradnici a podělím se i o svoje faily. Letos se mi nějak nepodařilo včas zasadit rajčata a tahle chyba se se mnou táhla celou sezónu.
Zjistila jsem, že mít na zahradě velké travnaté plochy, není žádné terno. Během sezóny nastřádáme tolik posekané trávy, že si s ní nevíme rady.
Honzovým snem je mít na zahradě ovocný sad. I když jsme koupili dům s relativně velkou zahradou, ovocný strom na ní nebyl ani jeden (nepočítám-li plané lísky).
Na světě snad neexistuje odolnější rostlina, než je máta. Byla to první bylinka, kterou jsem od táty na zahradu dostala. Půl roku živořila v květináči, než jsem jí našla ideální místo. Jasně, že byla základním stavebním kamenem pro bylinkovou zahrádku.
Když mi bylo „náct“, bytostně jsem nenáviděla tátovu větu: „Pojď mi pomoct na zahradu.“ Znamenalo to odložit knížku (s největší pravděpodobností nějaké kvalitní holčičí čtivo alá Daniele Steel), navlíknout tepláky a chopit se na půl dne motyky.