Letní dovolená a strach o úrodu. Každodenní dilema, jestli už zalévat, nebo ještě ne. A nekonečné hodiny s konví v ruce. Přesně tohle jsem chtěla vyřešit, když jsem si před dvěma lety pořídila svou první zavlažovací ollu.
Slyšela jsem na ni spoustu chvály a byla jsem zvědavá, jestli to není jen další „zázrak“, co nefunguje. Po dvou sezónách mám jasno.
Co je vlastně zavlažovací olla
Někdo mi někde na Instagramu psal, co že je to za novodobou hovadinu. Tak moji milí, tahle hovadina má něco kolem 2000 let a používali ji už staří Římané. Dřív se teda do země zakopával hliněný hrnec. Jenže dneska se v hliněných hrncích nevaří, takže se hliněné nádoby vyrábějí samostatně. Je to jednoduše hliněná nádoba ve tvaru amfory, vázy nebo kuželu, podle výrobce. Důležité je, že hlína je v peci jen jednou vypálená, takže zůstává porézní a propustná.
Je to geniálně jednoduché: Jak funguje olla?
Jednoduše na bázi přírodních zákonitostí. Až po hrdlo se zakope do země a napustí vodou. Voda pomaličku prosakuje přes porézní hlínu, rostliny ji svými kořínky „cítí“ a natahují se pod zemí k ní. Ve výsledku ollu kořínky úplně omotají a pijí rovnou z ní.
A to s sebou nese celkem dost výhod:
- Ušetříte vodu – z olly se neodpařuje, nádoba zůstává pod zemí, takže nepřijde nazmar ani kapka
- Omezíte vlivy počasí – když je sucho, rostliny na suchu nezůstanou, mají svůj zdroj vody pod zemí
- Zaléváte jednou za pár dní – k tomu se ještě dostanu dál
- Trochu se omezí růst plevele, zvlášť ve skleníku, protože nemá přísun vody
- Rostliny koření hlouběji, protože táhnou za zdrojem vody. To se pozitivně projeví na jejich vitalitě.
Olla nádoba je v době, kdy není spoleh na přirozené srážky a studny jsou spíš na ozdobu než zalévání, dost užitečnou pomůckou.
Zavlažovací olla & moje zkušenosti
Zavlažovací ollu používám na zahradě aktuálně (je rok 2025) dva roky. První sezónu jsem nezvládla celou, zavlažovací nádobu jsem instalovala do skleníku až v červenci, takže v době, kdy už jsem měla záhony osázené. Nemůžu říct, že by to byla chyba, ale ideální to není. Mnohem lepší je mít dopředu rozmyšlené, co kde na záhoně bude, protože pak je zalévání ollou mnohem efektivnější. To mi koneckonců ukázala letošní sezóna.
Co mě překvapilo, že rostliny zareagovaly na přítomnost olly v záhoně velmi rychle a vlastně během pár týdnů zvládly natáhnout kořínky ke zdroji vody i ten rok, co jsem ji instalovala pozdě. Tím, že je nádoba s vodou zakopaná v zemi, pustí rostliny kořeny mnohem hlouběji, takže je tolik neohrožuje sucho. Letos venku jsem si otestovala, že pokud navíc záhony shora zamulčuju trávou, je olla naprosto dostatečnou zásobárnou vody.
Jak velkou ollu vybrat
Já mám zavlažovací ollu z Poporostem.cz, od Keramiky Vanya, která ji vyrábí ve dvou velikostech: 2,5 a 4,5 litru. Do skleníku jsem použila větší velikost – nenaprší tam, takže jsou záhony opravdu závislé jen na zálivce. Velikost 4,5 litru mi tam vydržela v tom nejparnějším létě 4 dny, teď na podzim je to cca 10 dní. Velkou ollu bych volila i do vyvýšených záhonů, které rychleji vysychají. Je ale samozřejmě potřeba volit i podle prostoru v záhoně, velká olla je prostě prostornější :).
Menší velikost olly o objemu 2,5 litru mi přijde super do venkovních záhonů, kam i přirozeně prší. To je neocenitelné, když člověk zahradničí třeba jen o víkendech (ať už na chalupě nebo prostě nemá přes týden čas věnovat se zahradě) nebo chce odjet na dovolenou. Je to pojistka, díky které fakt můžete pustit zahradu během všedních dnů z hlavy. Venkovní olly jsem doplňovala cca jednou za týden.
Je důležité si uvědomit, že to, jak rychle mizí voda z olly, ovlivňuje, jak žíznivé rostliny kolem ní vysadíte, i to, jak propustnou máte v záhonech půdu. V hlinitopísčitých půdách ji je potřeba doplňovat častěji (testováno u rodičů na chalupě).
Pro kolik rostlin olla vystačí
Myslím, že tohle bude ta nejvíc individuální věc. Výrobce udává, že jedna nádoba olla stačí až na 6 rostlin. Měly by se vysazovat 30 cm od ní do kruhu, takže by nemělo docházet ke konkurenčnímu boji. Jenže je také potřeba brát v potaz žíznivost rostlin. Plodová zelenina jako jsou rajčata, lilky, papriky, okurky… jsou na vodu náročnější než třeba košťáloviny.
Moje zkušenost se zavlažovací ollou je výhradně v souvislosti s pěstováním zeleniny a tam jsem si vyzkoušela, že 4 kousky plodové zeleniny jsou tak akorát.
5 tipů, které vám ušetří práci s ollou
Zavlažovací olla je za mě naprosto geniální vynález a i po dvou letech používání jsem z ní nadšená. Průběžně dokupuju další kousky, minimálně skleník a vyvýšené záhony bych na ní chtěla příští rok jet komplet.
Co byste měli vědět, když o ní uvažujete:
- Dejte ji do země na jaře
Ano, jde to i v průběhu sezóny, ale už zasahujete do kořenového systému rostlin (třeba rajčata jsou v tomhle ohledu dost roztahovačná) a prostě to není ideální. Rozhodně doporučuju koupit ji v zimě nebo na konci sezóny a mít ji připravenou. - Nemyslete si, že to budete mít bez práce
Zavlažovací olla vám ubere hodně práce a přemýšlení, jestli a kdy zalévat, ale není to bezpracné řešení ve smyslu samozavlažování napojeného na kohoutek s vodou. Mně se osvědčilo vzít jednou týdně do ruky konev (nebo hadici) a doplnit všechny nádoby na zahradě. Byl to můj rituál a nehrozilo, že na některou zapomenu. - Zacházejte s ní opatrně
Je potřeba mít na paměti, že jde o keramickou nádobu. Jen jednou vypálenou keramickou nádobu bez glazury. Takže je křehká. Ne tak, že by nic nevydržela, ale když s ní ťuknete o kámen, popraská. - Vždy ji používejte s víčkem
Keramika Vanya dělá víčko na olly se zarážkou, takže se na rozdíl od jiných značek z nádoby nikam nešoupe. To mi přijde důležité, protože odkrytá olla samozřejmě mnohem rychleji vysychá, ale zároveň do ní může padat nepořádek z okolní půdy, hmyz (nebo domácí zvířata) a může být skvělou líhní komárů. - Na zimu ollu vyndejte ze země
Keramika, co nasaje vodu a přemrzne… Asi si z hodin fyziky pamatujete, jak rozpínavý je led. Když necháte ollu v záhoně přes zimu, je dost možné, že ji mráz potrhá. Ve finále to nemusí být nic proti ničemu, protože i tak může plnit svou funkci, ale na to, abych si ji nechala zničit mrazem, mi to přijde jako drahá legrácka. Stačí ji před mrazy ze země vytáhnout, očistit nasucho nebo jemným kartáčkem a schovat v suchu.
