Od prvního dne, kdy máme zahradu, pěstujeme bez chemie.
Po rajčatech jsou papriky druhou nejoblíbenější zeleninou v českých domácnostech. V náročnosti na pěstování je ale naopak předčí.
Mám ráda tu zelenou džungli, co nám na oknech vytvářejí pokojovky. Asi tu máme dobré prostředí, protože více méně bez práce většina z nich krásně prospívá.
Řekla jsem si, že každý rok udělám aspoň malý krůček k udržitelnějšímu životu. A letos přišla řada na rašelinu.
Letošní léto prověřilo moje zahradnické nadšení. Jestli jsem začínala mít nabubřelý pocit, že svojí zahradě začínám rozumět, příroda mě vyvedla z omylu.
Říká se, že jahody by měly být na jednom místě maximálně tři roky a stejně dlouho prý kvalitně plodí.
Jít pěkně krůček po krůčku, sbírat zkušenosti i sebevědomí. Přesně takhle jsem začínala zahradničit já a můžu to jen doporučit.
Mám pocit, že v našich končinách je už takovým folklórem pěstovat si vlastní rajčata. Na záhonech, v květináčích, pytlích a nevím kde ještě.
Víte o tom, že posekaná tráva nemusí skončit na kompostu nebo v biopopelnici? Je to skvělý materiál, díky kterému můžete podpořit růst rostlin všeho druhu a navíc získat převahu nad plevelem.
Moje babička jahody proklínala. Dodnes si ji pamatuju, jak se v plavkách plazí ve středně velkém jahodovém záhonu, okopává ho a u toho nadává jako špaček, že jí to kosi zase naklovali.