Nepamatuju si, že by se někdy okurky u nás v rodině sbíraly ještě na konci prázdnin. Vegetění jim většinou zatípla plíseň na okurkách a tak se rychle poroučely.
Zavařování okurek je tak trochu náš národní sport. Existuje nespočet receptů, každá rodina má ten svůj, který je něčím výjimečný.
Od prvního dne, kdy máme zahradu, pěstujeme bez chemie.
Po rajčatech jsou papriky druhou nejoblíbenější zeleninou v českých domácnostech. V náročnosti na pěstování je ale naopak předčí.
Řekla jsem si, že každý rok udělám aspoň malý krůček k udržitelnějšímu životu. A letos přišla řada na rašelinu.
Letošní léto prověřilo moje zahradnické nadšení. Jestli jsem začínala mít nabubřelý pocit, že svojí zahradě začínám rozumět, příroda mě vyvedla z omylu.
Plíseň na rajčatech mě děsila v podstatě od začátku letošní sezóny. I když jsem se snažila rostliny ochránit, jak se dá, stejně se tahle pohroma nevyhnula ani naší zahradě.
Říká se, že jahody by měly být na jednom místě maximálně tři roky a stejně dlouho prý kvalitně plodí.
Mám pocit, že v našich končinách je už takovým folklórem pěstovat si vlastní rajčata. Na záhonech, v květináčích, pytlích a nevím kde ještě.
Víte o tom, že posekaná tráva nemusí skončit na kompostu nebo v biopopelnici? Je to skvělý materiál, díky kterému můžete podpořit růst rostlin všeho druhu a navíc získat převahu nad plevelem.