Každý rok zkouším vypěstovat něco nového. A zrovna loni to vyšlo tak krásně, že se všechny pokusy vyvedly a výsledek nám doma celkem chutnal.
Tak si říkám, že by byla škoda nedat pár tipů i vám.
Ačokča
Říkám si, jak je možné, že jsme ačokču nezkusili pěstovat dřív. Tahle zelenina je chuťově vynikající, opravdu jednoduchá na pěstování a nepodléhá (zatím) tuzemským chorobám. Rozhodně ji proto zařadím na seznam našich oblíbených plodin.
Je to paprikookurka, takže si asi dokážete představit, jak chutná, a podle mě je skvělá hlavně v tom, že nahradí papriky třeba v leču nebo salátech. Někdo ji zavařuje jako kyselé okurky, to se mi nelíbí, ale zasyrova je to pecka. Na první dobrou si ji zamilovala celá naše rodina včetně dětí. Je důležité plody sbírat včas, do velikosti max. 5 cm, pak začnou dozrávat semínka uvnitř a vše tak nějak tvrdnout, takže je chuťový zážitek poloviční. Na druhou stranu je dobré nechat pár plodů přezrát a vysbírat z nich semínka na další rok (zralá jsou černá), je to jednoduché a příští rok budete mít úrodu zadarmo.
Ačokča se pěstuje spíš jako okurka, je to liána, takže se neobejde bez opory, ke které se ale zvládne chytat sama. Já ji letos dala k plotu se sousedy a po pletivu se vyšplhala tak vysoko, že jsme měli problém ji sbírat (sousedi jsou o něco výš než my, takže plot je místy i 3 metry vysoký).
Kiwano
Z kiwana jsem byla dlouho rozpačitá. Jednak mu strašně dlouho trvalo, než vůbec nasadilo plody, první jsme sklízeli až začátkem prosince, a moje rozpačitost trvala i po prvním ochutnání. Jako… Je to trochu kyselé kiwi, trochu svěží okurka s obřími, ale měkkými semínky, trochu nasládlý meloun. Nejlíp chutnaly až skoro oranžové plody, ty už byly víc sladké než kyselé, ale i teď, když o něm píšu, mám pusu plnou slin 🙂
Jinak kiwano je zelenina, co touží po závětří a teplu, takže u nás nemá smysl pěstovat ho jinde než ve skleníku (venku jsem ho testovala taky a byla to bída – nasadilo a dotáhlo do konce jeden plod), jenže je to liána, co ho půlku zabere pro sebe. Na druhou stranu jsme se k němu chovali dost macešsky, průběžně ho dost brutálně stříhali, a zabít se nenechalo.
No a co se pěstování týče, je to opět jak naše okurka. Stačí semínka strčit do půdy v dubnu, nechat povyrůst, přepikýrovat a dát do záhonu k nějaké opoře (mně se pěkně plazilo jen po provázkách natažených od země ke stropu skleníku).
Batáty
Tohle sice není v našich končinách neznámá zelenina, ale v obchodech jsou docela drahé, že se mi je málokdy chce kupovat. V zahradnictví jsem na jaře narazila na sazeničku (stále asi 150 Kč), tak jsem si řekla, že je zkusím, protože slibovali výnos 5 kg…
No… tolik jsem toho nesklidila, batátů jsem měla z jedné sazenice 2,5 kg, ale bylo to na druhou stranu úplně bez práce. Sazenice šla do země hned v květnu (nesmí přemrznout ani na jaře, ani na podzim před sklizní) a od té doby jsem nechala žít rostlinu vlastním životem. Snad jediné, co je potřeba si pohlídat, je slunné stanoviště.
Takže letos je zkusím znovu, jen to asi risknu z koupených hlíz namísto sazenice, podařilo se mi najít docela fajn návod, jak na to.
Topinambury
Ještě loni na začátku roku jsem je neznala a na jaře už je shodou okolností sázela.
Topinambur je příbuzný slunečnice (a přitom je to zelenina), přenádherně kvete a hlavně kvete dlouho do podzimu, takže rozzáří zahradu i v době, když už je o barvičky nouze. Zároveň je to trochu nezmar, uvádí se, že stačí nechat v zemi kousíček hlízy a rozroste se, takže se doporučuje dát ho někam, kde vám nebude dlouhodobě vadit.
Má podle mě úžasnou oříškovou chuť, já ho peču jako brambory v troubě (nakrájím na kousky, hodně osolím a přidám trochu prolisovaného česneku) a mohla bych ho jíst pořád, na druhou stranu mi ho odmítají jíst obě děti, kterým nesedl.
Na pěstování je mimořádně nenáročný, nevadí mu málo vyživená půda ani sucho. Osobně jen řeším, že je rostlina dost vysoká a u nás větrno, takže v průběhu podzimu začala polehávat. Letos ji proto budu asi vyvazovat.
