Začíná to u nás doma vypadat jako v džungli a už těžko hledám místo, kam by se vešly nové pokojovky nebo rozmnožené staré.
Takže už došlo i na kouty, které se můžou na první pohled jevit jako plant unfriendly. A objevila jsem pár rostlin, kterým se daří i ve stínu nebo tam, kam sluníčko zabloudí výjimečně.
Jestli máte tmavý byt, kout nebo prostě potřebujete zeleň, co přežije všechno, tady máte pár tipů:
Zelenec
Pamatuju si, že když jsem byla malá, byla tahle skoro až plevelnatá pokojovka úplně všude. A pak najednou odevšad zmizela. Když jsem jednou jela z návštěvy u tchýně, poskočila jsem radostí, když jsem zelenec viděla na okně a drze jsem si uštípla odnože.
Mám tušení, že to byla asi moje první kytka na parapetu a co si budem, můj přístup k rostlinstvu byl v začátcích dost macešský (některé by mohly dodnes vyprávět). Zelenec přesto přežil všechno, a tak bych ho ráda doporučila těm, co začínají a chcípne jim každá kytka (o dalších vhodných kytkách pro začátečníky jsem psala kdysi v tomhle článku).
Má rád rozptýlené světlo nebo světlejší stín, ale mám jeden exemplář v tom nejtemnějším koutě chodby, bydlí v tomhle samozavlažovacím květináči od Plastie, takže mu věnuju fakt minimum péče a daří se mu taky (na focení jsem ho z toho tmavého kouta vytáhla, abyste se mohli pokochat). Takže bez obav do něj.
Šplhavnice
Další favorit do skupiny nenáročných domácích kytek, tentokrát z řad táhnoucích se lián. My ji máme na poličce v koupelně, takže má relativně slušnou zásobu vzdušné vlhkosti, ale i tak ji jednou za týden až deset dní zaliju. Nic víc si nepřeje.
I přes minimum péče a umístění ve stínu má fakt velké přírůstky, za rok, co ji mám, vyrostla asi o metr a půl. Táhne se, a záleží jen na vás, jestli ji necháte pnout po obloukovité opoře nebo ji necháte s pomocí obmotat celou místnost dokola. Já jsem zvolila první cestu, ale ta druhá může být efektní.
Lopatkovec
Lopatkovec se mi vždycky hodně líbil a přiznávám, že mi dal fakt zabrat. Poprvé jsem si ho pořídila v Ikee a přežil možná 14 dní. Podruhé jsem si objednala sazeničku v nějakém on-line shopu a nedopadlo to o moc líp. Klapl mi až třetí pokus, u rostliny, kterou jsem vyswapovala.
A zjistila jsem docela důležitou věc. Lopatkovec potřebuje co nejvyšší vlhkost. Stín mu nevadí, nepravidelná zálivka taky ne, ale chce ho mít v nějaké vlhké místnosti nebo ho rosit. Pak pokvete do aleluja 🙂
Prodara japonská
Když ji necháte vyrůst, stane se z ní docela slušný solitér, dokáže vyrůst až do půldruhého metru. Ale pozornost bude přitahovat i za mlada. Je to docela výrazná rostlina s velkými listy (jsou velké asi jako dlaň) a ráda se množí.
Bez problémů zvládne i tmavé kouty nebo místnosti a jako bonus přežije i v mrazivé teplotě kolem nuly. Za mě tedy ideální adept do chodeb nebo na chalupy.
Kořenokvětka
Na závěr jedna libůstka. Dlouhověká, odolná a nenáročná. Jestli nezvládnete zelenec, zkuste kořenokvětku. Nevadí jí nepravidelná zálivka, dokonce přežije, i když ji nějakou dobu zapomenete zalít. Naopak jí to vyhovuje víc, než když ji budete přelévat.
Jo a co jsem zjistila až při psaní článku, tak zvládne nárazově teploty až do -5°C a Angličani ji nazývají barovou kytkou, protože prý zvládne i pobyt v zahuleném prostředí 🙂
A taky jsem zjistila, že dřív se dávala často jako svatební dar, protože symbolizuje houževnatost. Kdyby se tahle tradice obnovila, třeba by ubylo rozvodů 🙂
Tak pěstování zdar!
