O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout.
Když se podívám z okna, tak už jsou všude kolem téměř holé stromy. A mám pocit, že široko daleko jsme zase jediná zahrada, na které zůstane jejich listí až do jara na zemi.
Zahrada už je jenom krůček od zazimování, po naší péči už moc netouží, a tak se těším, až se pustím do knížek, které mi tu leží na stole.
Rozmohl se nám doma takový nešvar. Za 10 let, co jsme s Honzou spolu, se pořád snažíme nakupovat chytře (rozuměj v co nejlepším poměru cena / výkon).
I když mám z letošního letního počasí na jaře docela radost (až na to sucho), má jednu nevýhodu. Nestíhám číst! A tak se mi tu kupí knížky, kterými bych se chtěla prokousávat. Tyhle čtyři mě ale zaujaly tak, že jsem si na ně udělala čas a prokousala se jimi.
V březnu zaseju, na přelomu března a dubna přepikýruju, na konci dubna v případě potřeby ještě jednou a po zmrzlých v květnu přesadím ven.
Kdybych měla spočítat, kolik peněz jsem vyhodila za zahradní nářadí, které po prvním (nebo druhém) použití skončilo v popelnici, asi bych si rvala vlasy hrůzou.
Na zahradničení miluju i ten zimní spánek. Jen díky němu mám totiž šanci trávit večery s knížkou v ruce a nabírat teoretické znalosti, které hned se hned na jaře pokouším převést do praxe. A tohle jsou moji letošní favorité.
Je konec září a na naší zahradě už není jediné rajče. Minulý týden jsme všechny keře vytrhali. Část totiž napadla plíseň a tak nějak jsme tušili, že jestli se nespokojíme s pár desítkami kil zelených plodů, všechny za pár týdnů vyhodíme.
Zeleninová sezóna jde pomalu ale jistě do kopru, tak začínáme přemýšlet, jak tu naši zahradu trošku vytunit. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyrazit na Zahradu Čech.