Dlouho jsem žila v tom, že existují dvě použitelné vánoční kytky. Vánoční hvězda a vánoční kaktus. Vrchol mojí adventní výzdoby. A postupně zjišťuju, že pokojovek, které v zimě nebo přímo o Vánocích kvetou, je daleko víc.
Tak jsem si řekla, že si svoje vánoční favority sepíšu a postupně všechny nakoupím. O vánoční hvězdě a vánočním kaktusu už jsem psala, tak se pojďme mrknout na zoubek těm ostatním.
Brambořík
Moje láska. Přesto mám doma trvale jeden, maximálně dva a průběžně je zabíjím. I když se to nezdá, je tahle pokojovka dost citlivá na teplotu a na zálivku. Mně se ho daří trvale přelévat vodou, a to fakt nemá rád. Na jaře mi jeden odešel a aby mi seschlý květináč doma nepřekážel, odložila jsem si ho na terasu. Tam na něj zapomněla a objevila jsem ho až na konci léta, když jsem sklízela vyletněné kytky. A světe div se! Sucho hlíze prospělo a místo aby úplně umřela, začala vystrkovat nové lístky. Už si hoví na okně na záchodě (v domě je to jedno z nejchladnějších míst), kde ho zalévám jednou za čas a zdá se, že se mu to líbí.
Indická azalka
Hrnkovou azalku jsem dostla jako dárek ke svým jarním narozeninám. Koukala jsem na ni jak blázen, protože o pokojové verzi jsem zatím nikdy neslyšela (což u mě teda není nic překvapujícího). Má podobné nároky na péči jako brambořík, jen mi přijde, že to není až tak velká citlivka. Aby se jí u vás líbilo, potřebuje chládek a vlhkou hlínu. A určitě nezapomeňte na jeden detail, a to je vyštipování odkvetlých kvítků (jako u všech rododendronů a azalek, i těch zahradních), podpoříte tím další květy.
Kolopejka / Kalanchoe
Tlusté listy a záplava nádherných barevných kvítků. Co mě u téhle kytky překvapilo, je doba, po kterou vydrží kvést. Mám pocit, že to holka dává s menší přestávkou snad celý rok. Mám doma dvě – růžovou a červenou a jedna mi letos stihla zmrnout. Prostě jsem ji zapomněla včas stáhnout z letního pobytu na terase a když jsem viděla, jak jsou její listy spálené, myslela jsem si, že půjde do kompostu. Jenže překvapila a je neuvěřitelné, jak rychle dokázala zase obrazit. Nemá ráda přílišné vedro, ale docela si užívá světlo i sluníčko. U nás si hoví na západním okně a zdá se, že jí to vyhovuje. Co naopak nemá moc ráda, je přílišná zálivka. Já ji zalévám až ve chvíli, kdy má suchou hlínu a funguje to. Jak jsem psala, kvete skoro pořád, ale jestli vám odkvetla a chcete ji v kvetení znova podpořit, zavírejte ji do skříně. Fakt :). Když jí každý den po dobu aspoň měsíce (ale klidně i 8 týdnů) dopřejete 14 hodin tmy, nasadí nová poupata.
Hvězdník
Hrnková cibulovina, která vyžene stvoly zakončené nádhernými obrovskými květy. Trošku mi připomíná lilie, ale tuším, že tahle poznámka vyvolá vlnu nevole u znalců. Tak jako bych nic neřekla :).
Pěstování hvězdníku není nijak složité, ale aby tahle kytka kvetla, je nutné dodržovat pár pravidel (a ideálně si je zapsat, abyste neprošvihli správný termín pro období sucha). Tak předně – cibule potřebuje vzdušnou půdu a musí cca z 1/3 koukat nad zem. Pro zdárný růst vyžaduje světlé místo (ale ne přímé slunce) a přiměřenou zálivku (nepřehánět to). No a důležité je tuhle krásku nechat od září cca 3 měsíce úplně na suchu. Pro to, aby mohla znovu vykvést, potřebuje úplně zatáhnout a chvilku si odpočinout někde v příšeří. Jamile začne znova obrážet, stačí ji přendat na původní stanoviště a těšit se na květy. Ty přijdou krátce po Novém roce. A jestli ne, udělali jste, milí soudruzi, někde chybu ;).
