Dlouho jsem žila v tom, že existují dvě použitelné vánoční kytky. Vánoční hvězda a vánoční kaktus. Vrchol mojí adventní výzdoby. A postupně zjišťuju, že pokojovek, které v zimě nebo přímo o Vánocích kvetou, je daleko víc.
Tak jsem si řekla, že si svoje vánoční favority sepíšu a postupně všechny nakoupím. O vánoční hvězdě a vánočním kaktusu už jsem psala, tak se pojďme mrknout na zoubek těm ostatním.
Brambořík
Moje láska. Přesto mám doma trvale jeden, maximálně dva a průběžně je zabíjím. I když se to nezdá, je tahle pokojovka dost citlivá na teplotu a na zálivku. Mně se ho daří trvale přelévat vodou, a to fakt nemá rád. Na jaře mi jeden odešel a aby mi seschlý květináč doma nepřekážel, odložila jsem si ho na terasu. Tam na něj zapomněla a objevila jsem ho až na konci léta, když jsem sklízela vyletněné kytky. A světe div se! Sucho hlíze prospělo a místo aby úplně umřela, začala vystrkovat nové lístky. Už si hoví na okně na záchodě (v domě je to jedno z nejchladnějších míst), kde ho zalévám jednou za čas a zdá se, že se mu to líbí.
A aby mi to nebylo úplně líto, dostala jsem od Honzy úplně nový, nádherně nakvetlý, který jsem zkusila dát do samozavlažovacího květináče. Testuju nový od Plastie, ale nejsem si jistá, jestli jsem do něj neměla ubytovat jinou kytku, třeba azalku. Obávám se, že trvalý přísun vody, za který by jiné kytky vraždily, bude pro brambořík fatální. Jenže ten květináč vypadá v kombinaci s červenými květy bramboříku tak pěkně, že ho přesazovat nebudu.
Indická azalka
Hrnkovou azalku jsem dostla jako dárek ke svým jarním narozeninám. Koukala jsem na ni jak blázen, protože o pokojové verzi jsem zatím nikdy neslyšela (což u mě teda není nic překvapujícího). Má podobné nároky na péči jako brambořík, jen mi přijde, že to není až tak velká citlivka. Aby se jí u vás líbilo, potřebuje chládek a vlhkou hlínu. A určitě nezapomeňte na jeden detail, a to je vyštipování odkvetlých kvítků (jako u všech rododendronů a azalek, i těch zahradních), podpoříte tím další květy.
Kolopejka / Kalanchoe
Tlusté listy a záplava nádherných barevných kvítků. Co mě u téhle kytky překvapilo, je doba, po kterou vydrží kvést. Mám pocit, že to holka dává s menší přestávkou snad celý rok. Mám doma dvě – růžovou a červenou a jedna mi letos stihla zmrnout. Prostě jsem ji zapomněla včas stáhnout z letního pobytu na terase a když jsem viděla, jak jsou její listy spálené, myslela jsem si, že půjde do kompostu. Jenže překvapila a je neuvěřitelné, jak rychle dokázala zase obrazit. Nemá ráda přílišné vedro, ale docela si užívá světlo i sluníčko. U nás si hoví na západním okně a zdá se, že jí to vyhovuje. Co naopak nemá moc ráda, je přílišná zálivka. Já ji zalévám až ve chvíli, kdy má suchou hlínu a funguje to. Jak jsem psala, kvete skoro pořád, ale jestli vám odkvetla a chcete ji v kvetení znova podpořit, zavírejte ji do skříně. Fakt :). Když jí každý den po dobu aspoň měsíce (ale klidně i 8 týdnů) dopřejete 14 hodin tmy, nasadí nová poupata.
Hvězdník
Hrnková cibulovina, která vyžene stvoly zakončené nádhernými obrovskými květy. Trošku mi připomíná lilie, ale tuším, že tahle poznámka vyvolá vlnu nevole u znalců. Tak jako bych nic neřekla :).
Pěstování hvězdníku není nijak složité, ale aby tahle kytka kvetla, je nutné dodržovat pár pravidel (a ideálně si je zapsat, abyste neprošvihli správný termín pro období sucha). Tak předně – cibule potřebuje vzdušnou půdu a musí cca z 1/3 koukat nad zem. Pro zdárný růst vyžaduje světlé místo (ale ne přímé slunce) a přiměřenou zálivku (nepřehánět to). No a důležité je tuhle krásku nechat od září cca 3 měsíce úplně na suchu. Pro to, aby mohla znovu vykvést, potřebuje úplně zatáhnout a chvilku si odpočinout někde v příšeří. Jamile začne znova obrážet, stačí ji přendat na původní stanoviště a těšit se na květy. Ty přijdou krátce po Novém roce. A jestli ne, udělali jste, milí soudruzi, někde chybu ;).
