V dětství jsem měla našlápnuto na slušnou alergii na pokojovky. Táta totiž ozelenil každý parapet tak, že se nedalo otevřít dokořán snad jediné okno v bytě.
Dodnes si pamatuju to divadlo, když jsme chtěli odjet na rodinnou dovolenou. Všechno sundat na zem, aby letní žár nespálil listy. Každý květináč zalít tak, aby rostlina přežila, ale neuhnila ani nevyschla. Docela věda. A důsledek? Všechny pokojové kytky jsem uvrhla v nemilost a zařekla se, že já teda nikdy kytky doma mít nebudu.
Tohle předsevzetí mi vydrželo asi pět let, než mi došlo, jak jsou okna bez kytek chudá a domov jaksi bez života. A tak jsem začala na vlastní pěst pátrat, co by u mě bylo schopné přežít.
Tady jsou moje pokojovky, které zvládne i začátečník nebo zapomnětlivec. A jestli nezvládnete tyhle kytky, tak už fakt nic:
Zelenec
Pamatuju si ho už ze základky, kde nám zdobil školní chodby. Permanentně mu někdo ubližoval a bez problémů přežil i zálivku sladkými limonádami. Když jsem pak zahlédla jeden s výhonky připravenými k zasazení u tchýně na chodbě, neodolala jsem. S nadsázkou se dá říct, že zelenec je plevel. Oddenky tvoří v kteroukoliv roční dobu a stačí je jen odstřihnout, nechat pustit kořeny ve sklenici s vodou nebo rovnou zasadit do hlíny. I tuhle verzi pro extrémní lenochy zvládne, osobně jsem to zkoušela :). Kromě toho, že roste jak z vody, patří mezi kytky, které vám doma vyčistí vzduch.
Zelenci se daří v podstatě kdekoliv. U mě momentálně bydlí dva – jeden na severním okně, druhý na jižním. A oba prosperují úplně stejně. Když je jednou týdně vydatněji zaliju, úplně si lebedí.
Orchidej
Působí jako ty nejnáročnější kytky na světě, ale kvetou snad každému. Mám doma tři, každou z nich něco kolem 10 let a téměř nepřetržitě kvetou. Tohle je příklad rostliny, kterou přílišnou péčí zabijete. Takže zalévat opravdu jen mírně, ideálně jednou za týden až čtrnáct dní. Táta je dokonce zalívá tak, že je jednou za 14 dní dá na chvíli do lavóru s vodou, ale na to nemám trpělivost.
Všude se píše, jak musí být orchideje v průhledných květináčích, protože kořeny potřebují světlo. Nevím, jestli jsem neměla štěstí na konkrétní rostliny, ale všechny mám v neprůhledných keramických květináčích a vypadají spokojeně.
Orchidejím se bude dařit na světlém parapetu, ale mimo dosah přímého slunce – to se jim pak vypaluje sluníčko na listy.
Voděnka
Naše sousedka jí říká „blázen“, a to asi mluví za vše. První voděnku jsem si pořídila před rokem a půl a od té doby jsem si jí vypěstovala snad záhon a rozdávám ji, kde můžu. Na první pohled je to relativně křehká květinka, která ale roste kosmickou rychlostí, takže i když jí ulomíte nějaký list (nebo celý šlahoun), tak se nic neděje. Voděnky dělají většinou velké závěsy listů, takže jsou hodně dekorativní.
Zvládnou téměř jakékoliv prostředí, u mě je to jediná kytka, která nebydlí na okně, ale na polici zhruba uprostřed místnosti. Co nezvládnou, je sucho. Potřebují relativně dost vody, ale při mé jednotýdenní zálivce se tváří spokojeně.
Všude se jako nenáročné kytky pro začátečníky doporučují taky lopatkovec a ledviník. Oba jsem zkoušela, ale tyhle pokusy mi nevyšly.
