Mám ráda ten pocit, když se začnu přehrabovat v hlíně. Miluju sazeničky, které vyrostou ze semínka. A ještě víc ochutnávání toho, co se nám s rodinou podařilo vypěstovat.
Jsem samouk, jdu cestou pokus – omyl a bez mého táty bych asi nevypěstovala ani trávu. K zahradničení přistupuju intuitivně, obloukem se vyhýbám chemii a sním o tom, že se jednou dopracuju k soběstačnosti.
S mým mužem Honzou , dcerou Sofií a synem Kubou zahradničíme od roku 2015 na dvoutisícovém pozemku, neustále rozšiřujeme záhony, učíme se pěstovat ve skleníku a bují to u nás životem.
K záhonkům přibyly v roce 2017 včely a o dva roky později slepice. A tuším, že tím ještě nekončíme.
Máš něco na srdci? Napiš mi:
Je mi jasné, že se tímhle článkem pouštím na tenký led. V poslední době se totiž roztrhl pytel s radami od zastánců rytí i milovníků zahradničení bez rytí.
Přízemní mrazíky jsou v dubnu a v květnu tak nějak normální, letos jsme se ale nechali dost zblbnout skoro letními teplotami na začátku dubna.
Díky spolupráci s Luxorem mám sem tam možnost si přečíst nějaké knižní novinky. Tentokrát jsem sáhla po dětských, protože Kubajs měl narozeniny a knížky miluje.