Mám ráda ten pocit, když se začnu přehrabovat v hlíně. Miluju sazeničky, které vyrostou ze semínka. A ještě víc ochutnávání toho, co se nám s rodinou podařilo vypěstovat.
Jsem samouk, jdu cestou pokus – omyl a bez mého táty bych asi nevypěstovala ani trávu. K zahradničení přistupuju intuitivně, obloukem se vyhýbám chemii a sním o tom, že se jednou dopracuju k soběstačnosti.
S mým mužem Honzou , dcerou Sofií a synem Kubou zahradničíme od roku 2015 na dvoutisícovém pozemku, neustále rozšiřujeme záhony, učíme se pěstovat ve skleníku a bují to u nás životem.
K záhonkům přibyly v roce 2017 včely a o dva roky později slepice. A tuším, že tím ještě nekončíme.
Máš něco na srdci? Napiš mi:
Oříšky, semínka a nejrůznější mlsání, to my doma můžeme. Na zahradě máme ořešák i lísku, sušíme ovoce, ale i tak pravidelně kupujeme nejrůznější semínka, sušené ovoce (hlavně exotické) anebo ořechy.
Když se řekne červená řepa, naskočí mi automaticky sterilovaná červená řepa, kterou nám dávali ve školní jídelně.
Je mi jasné, že se tímhle článkem pouštím na tenký led. V poslední době se totiž roztrhl pytel s radami od zastánců rytí i milovníků zahradničení bez rytí.