Jahody zahradnickou sezónou docela profrčí. Sklidíme je hned na začátku léta a pak máte tendence je až do příštího roku pustit z hlavy.
Pěstovat jahody je celkem snadná záležitost, já jim většinou věnuju zkraje jara jeden den a pro bohatou úrodu to úplně stačí.
Říká se, že jahody by měly být na jednom místě maximálně tři roky a stejně dlouho prý kvalitně plodí.
Moje babička jahody proklínala. Dodnes si ji pamatuju, jak se v plavkách plazí ve středně velkém jahodovém záhonu, okopává ho a u toho nadává jako špaček, že jí to kosi zase naklovali.
Do své zahrady jsem před lety vstupovala s přesvědčením, že nejlepší je udržovat zeleninové záhony holé, okopané, zbavené plevele. A že pro to, aby byla půda zdravá, stačí rozbíjet škraloup, který se na takových záhonech tvoří.
Oříšky, semínka a nejrůznější mlsání, to my doma můžeme. Na zahradě máme ořešák i lísku, sušíme ovoce, ale i tak pravidelně kupujeme nejrůznější semínka, sušené ovoce (hlavně exotické) anebo ořechy.
Tak je to tu po roce zas. Opět se roztáčí kola nákupního šílenství a bezhlavého utrácení.
Začali jsme si doma hlídat, abychom se dostatečně dopovali vitamínem C. A to mě přivedlo k pátrání po tom, kolik ho asi tak může obsahovat zelenina a ovoce, co máme na zahradě.
Zdá se, že letošek už od pondělí nabere neskutečné obrátky, tak si sem odložím svoje letošní zahradnické úkoly. Pravidelně se mi totiž stává, že si vzpomenu, co jsem chtěla na zahradě udělat, až když je pozdě.
Táta měl vždycky knihovnu nacpanou zahradnickými knížkami od shora až dolů. Dodnes se do nich bojím nakouknout, protože to byly romány na téma jak co pěstovat a než se člověk těmi slohy prokousal, utekla mu pomalu celá sezóna.